Napsal: Petr Kaplan

Víkend 29.8.-31.8.2003

Tak zase po dlouhé době přijíždím na Býčí skálu. Je pátek navečer a na základně je tradičně mrtvo a tak se začítám do knihy, abych měl představu co se kde udělalo. Stránka, která mě nejvíc zajímá pro jistotu chybí, má ji totiž Standa doma na naskenování. Nic se nedozvídám, a tak otevírám láhev vína a společně s nenaladitelným rádiem čekám na údernou skupinu z Hodonína. Ve 23:00 došel Esto a dovedl sebou Jirku Svozila st. Chvilku povídáme o jeskyních a ve 24:00 se v temném údolí ozval hukot kojota silnic s Hodonínskou SPZ. Dojel Karel Kosina a Standa Vašíček. Za chvilku dojel ještě Jirka ml. a Zuzka. Je dobrá nálada, popíjí se víno a ve 02:00 přichází na řadu zlatý hřeb večera – vysvobození Hýskovy štěnice, ukryté za obložením stěny. Za půl hodiny je štěnice vyproštěna a deaktivována zabodnutím šroubováku do hlavy. Nad ránem se rozcházíme a jdeme spát.

Za pár hodin se probouzíme a celý den relaxujeme a psychicky se připravujeme na velkou pracovní akci, která vypukne ve 21:00. Během dne ještě dojíždějí Radim Kvasnica, Martina Kocmanová, Vendula Švoncová atd.

Blíží se 20:30 a ve dveřích se objevuje úderná skupina z Josefova – J+J. Svozili, Zuzka a Jirkův bratranec s přítelkyní. Začínáme se všichni převlíkat, akorát Staňa se zdráhá, ale nakonec se rozhodl jít s námi. Za malou chvilku jsme všichni připraveni až na Staňu, který na sebe ještě navléká kaučukový hnus a okamžitě dostal přezdívku Teletubie. Je 21:15 a všichni vyrážíme do jeskyně ve složení: J.+J. Svozili, Karel Kosina, Petr Kaplan, Staňa Vašíček alias Teletubie, Radim Kvasnica, Martina Kocmanová, Zuzka, Jirkův bratranec a jeho přítelkyně. Je to celkem 7 lidí a 3 ženský – tolik lidí najednou ještě v Hlinitých síních asi nebylo. Cesta přes Kaňony proběhla bez problémů, od čerpadla jsme ženský přenesli na ramenách a ostatní převezli na voru. Nahoře v Hlinitých síních začínáme zápasit s ocelovým žebřem a snažíme se ho postavit do komína, kde původně stál. Kluci ho minulý týden sundali, aby se nezničil pádem hliněné stěny, která byla odplavena a spadla dolů, kde vytvořila velkou hráz a jezero bylo znovu napuštěno. Voda v něm klesla asi o 20 centimetrů za týden. Za půl hodiny je žebřík postaven a všichni odcházíme do Balkónové chodby, kde se dělíme na dvě skupiny.

První skupina (B) ve složení: J.Svozil ml., Zuzka, K.Kosina, R.Kvasnica, M.Kocmanová, Jirkův bratranec a jeho přítelkyně odcházejí pod padajícím stropem do Horního patra do pravé větve. Skupina B prochází pod padajícím stropem po jednom, ne však z důvodu, že by mohl nastat náhlý a zaručený úbytek větší části skupiny B, ale proto, aby nedošlo k tak velkému zaprasení Balkónové chodby při pádu velkého bloku jílu.

Druhá skupina, (A)-je to čistě rozlišovací označení, ve složení: J.Svozil st., P.Kaplan a S.Vašíček zůstává v Balkónové chodbě s cílem shazovat hliněné stropy a dostat se až na sklaní klenbu. J.Svozil st. odchází k propojce do Horního patra, odkud bude směřovat proudnici do stropu. Zapínáme čerpadlo a za malý okamžik je v Balkónovce hukot jak pod splavem. Se Staňou prokopáváme dno chodby, aby se neusazovaly rozplavené sedimenty. Celou chodbou vane poměrně silný průvan, který sebou přinesl nádhernou vůni svařáku, který v Horním patře vařil Karel Kosina. V duchu oba se Staňou myslíme na to, jak si první skupina-B nahoře užívá horkého svařáku a my tady sedíme v bahně promočení a zmrzlí.

Mezitím se z horní části Balkónovky ozývají dunivé rány, nejdřív padají menší kusy jílu a postupem času jsou rány silnější až děsivé. Najednou Staňa pocítil potřebu odvzdušnit svůj zažívací trakt. Po chvíli se zakymácel a skoro omdlel, protože jeho gumový oblek je dokonale těsný a jedinou díru má kolem krku. Staňa to hrdinsky ustál, musel se však přidržet stěny.

Se Staňou stojíme na křižovatce a koukáme nahoru do chodby. Najednou se v zatáčce objevila asi 2 metry vysoká hliněná stěna, která se celkem rychle posunovala k nám dolů. Uskočili jsme za roh a čekali, kde se stěna zastaví. Naštěstí se ta hromada bahna rozlila už nahoře a vytvořila jen příkrý bahnitý svah. Plavení pokračuje dál, stále se ozývají čím dál větší rány, když najednou samo vyplo čerpadlo. Obáváme se toho, že se mohl ucpat sifon a zároveň doufáme, že možná vypadla tepelná ochrana v rozvaděči. Jirka mě dává pokyny jak opravit tepelnou ochranu a tak se Staňou vyrážíme k potoku, podívat se co se stalo. Potok je v pohodě a tak vyrážím k rozvaděči a i tam je vše v pořádku. Zajímavé. Vracíme se zpět a čerpadlo najednou funguje a tak pokračujeme v plavení, avšak s polovičním tlakem vody. Za chvíli zjišťujeme, že praskla hadice u zaklíněného balvanu, a tak Jirka slézá dolů přes komín a rychle opravuje hadici. Po opravě opět spouštíme čerpadlo a plaví se dál. Množství sedimentu padajícího ze stropu se zdá být nekonečné, stále se z chodby ozývají velké dunivé rány a poslední dobou čím dál častěji. Po předchozí lavině bahna se na hadici udělal zlom a Jirkovi chybí tlak vody, a proto se rozhoduje, že pro dnešek by to asi stačilo. Slézá z komína a došel k nám do Balkónovky, aby se pokusil narovnat hadici a odplavit spadený sediment. Zanedlouho se popadané bloky daly do pohybu a v horní zatáčce se opět objevila hliněná stěna, která se pomalu posouvala směrem k nám dolů a nekompromisně zrychlovala. Stál jsem zrovna na křižovatce, když jsem tu rozjíždějící se lavinu spatřil. Staňa stál kousek za rohem a nic netušil. Zařval jsem na Staňu „zdrhej“, on mě však v hukotu vody rozuměl „dívej“ a šel se ke mně podívat co se děje. Já jsem uskočil do levé odbočky, kde zrovna stál Jirka, a když na Staňu zpoza rohu vylítnul gejzír vody, tak teprve pochopil, že něco jede. Teletubie začal zdrhat. Celá lavina sjela až na křižovatku, kde jsme oba stáli. Všechny hadice, které vedly nahoru lavina shrnula pod sebe. Dnes už toho moc neuděláme a tak balíme věci a jdeme počkat na první skupinu-B, která se pomalu po jednom spouští z komína.

Dnes to byla velmi důležitá akce, ty stropy jsou hodně nebezpečné a brzdí nás v dalším postupu. Navíc se ve stropě rýsuje komín s asi dvěma odbočkami. Zřejmě to bude velmi složitý labyrint.

Všichni se vydáváme do Kaňonů a začínáme přenášet holky, ostatní lidi vezeme na voru. Za chvilku už jsme v Hlavní chodbě a spěcháme na chatu do tepla. Hodiny ukazují 03:00, neděle ráno. Ještě rychle napsat zápis do knihy a spát. Ráno se všichni pomalu probouzíme a doufáme, že se zase brzo sejdeme na podobné akci.

Přeji příjemnou četbu.

Petr Kaplan