Dnešního dne 28. července 2013 oficiálně skončil 16th International Congress of Speleology, Czech Republic, Brno 2013. Týden se valil kongresový mumraj letním horkem přes brněnské výstaviště. Nádherná výstavištní budova A byla zaplavena jeskyňáři, prezentačními stánky nebo nejrůznějšími postery a fotografiemi. Kongresové centrum se plnilo přednášejícími i posluchači, venkovní stan nabízel hojnost pití a jídla  a kdo měl chuť, potřebu a hlavně uměl anglicky, mohl komunikovat v nepřeberném houfu jeskyňářů, speleologů, různých vědců či speleologických turistů. Kongres přilákal jeskyně chtivé lidi opravdu z celého světa. V rychlém sledu jsem měl třeba možnost mluvit s legendou světové speleologie Derekem Fordem, několika vedoucími národních společností, pracovníky nejrůznějších institucí a armádou jeskyňářů z Evropy, Afriky, Asie, Jižní i severní Ameriky i Austrálie. Přijeli matadoři kongresových přednáškových síní i mladí adepti speleologie a jeskyňaření. Dalo se prostě objevit mnohé. Úsměvy se šroubovaly na nejvyšší stupně a všude plno materiálu k okukování.

Pokud bych si měl odpovědět na otázku, zda bylo dobré a prospěšné zde být, odpovídám si jednoznačně: ano, bylo! Našel jsem nejen odpověď na otázku, kam patří česká speleologie a jeskyňaření, ale třeba také, zda bylo dobré zde po 40 letech takový kongres mít. Potvrdilo se také, že Češi dokážou něco pěkného a prospěšného uspořádat. Objevila se postupně řada kontaktů, které bohužel zajdou tak rychle, jak vznikly. Nashromáždilo se mnoho podkladů pro kongresové bilancování. Rozhozené sítě do různých stran snad naplní alespoň některé sítě. Potvrdilo se známé pravidlo: bylo dobré být připraven. A Býčí skála byla.

Kongres byl pohříchu prezentací světové české speleologie a jeskyňaření a velmi citelně ne prezentací domácí české speleologie a jeskyňaření. O to více si vážím rozhodnutí, nasazení a obětavosti členů naší skupiny ZO ČSS 6-01 Býčí skála, která svoji osobní prezentaci vzala na vědomí a provedla ji, jak nejlépe dovedla. Ač se předkongresové dny neodehrávaly ve znamení blížícího se světového kongresu, média vesměs urputně mlčela, nepolevovali jsme na Býčí skále v přípravách. Vyplatilo se. I rozjezd prvního nedělního dne byl velmi vlažný, nicméně pak vše dosáhlo velkých obrátek a kolo kongresu nabralo na síle a obrátkách. To, že budeme osamoceni v prezentaci domácího skupinového jeskyňaření jsme dopředu věděli. O to více jsme se soustředili na přípravu našeho stánku. Vzali jsme situaci do svých rukou a osamělost v moři národních prezentací jsme brali jako výhodu. Bylo tak na nás opravdu dost vidět. Byli jsme prostě jiní. Už při vzniku našeho stánku jsme pochopili, že nemůžeme mezi nádhernými prezentacemi barevných publikací, fotografií a plakátů nijak konkurovat. Zaimprovizovali jsme a udělali jsme z našeho stánku prezentaci zástupců podzemních dělníků se špinavýma rukama, co se toho nebojí. A zaujali jsme. V průběhu dnů se Býčí skála stala velmi populární. A bylo to následně na počtu návštěvníků v jeskyni vidět.

Již předkongresové exkurze se staly velmi oblíbenými. Prováděli jsme celkem 6x v průběhu pěti dnů. Jeskyňáři z jedovnického kempu průběžně přicházeli a byli provedeni s co možná nejlepším výkladem. Obstarali to Vlasta Káňa, Martina Roblíčková a Martin Golec. To jsme ještě nevěděli, že jsme si založili na ústně předávanou popularitu mezi členy kongresu. Ovlažovali jsme návštěvníky jak ukazovanými prostory jeskyně, tak našimi vědeckými poznatky na nichž jsme v posledních letech dost zabrali. Vlasta s Martinou předpisově připravili paleontologickou prezentaci v Barové jeskyni a plánovaná trasa k Šenkovu sifonu se stala oblíbenou. Průběžně jsme obě lokality kombinovali. Jednoduchý přístup do Býčí skály byl všem dopředu anoncován a tak se skladba přicházejících ustálila při důchodcovském věku. Byli ale i výjimky. Délka pobytu se pohybovala kolem čtyřech hodin.

Pak nastala kýžená neděle a zahájení kongresu, protože jsme pojali stavbu stánku jako kolektivní dílo, sešlo se nás u něj požehnaně. Pravě včas dorazil z předkongresového putování Slovinskem Aleš Pekárek, který v průběhu kongresového týdne tvrdě pracoval pro blaho přijíždějících  jeskyňářů. Zatímco předkongresové exkurze začínaly v 10.00 dopoledne, kongresové pak v 18.00 večer. Technickou podporu samotného stánku zajistil Tomáš Kolbi Kolbábek, hlavně nám zapojil rozměrnou LCD televizi. Ta se stala velmi populární a díky ní se u nás zastavovalo mnoho domácích i zahraničních kolegů. O prezentační produkci se již týdny dopředu staral Štěpán Mátl, který připravil hned několik anglicky komentovaných filmů a prezentací. Obdobně se činil i během kongresu. S překlady a tvorbou textů pomáhali během jara Vojtěch A. Gregor - Celofán, Vlasta Káňa, Petr Smejkal se ženou a Martin Golec. V den výstavby stánku dorazil i Předseda Jiří Svozil s manželkou Boženou, po celý týden sledoval vědecké přednášky náš pokladník Luboš Minařík. Technicky vypomáhal Martin Vágner, který se ale hlavně uvolil obětovat svoji dovolenou pro náš stánek v době kongresového týdne. Poctivě tam seděl, prezentoval a debatoval. Střídal se s Adamem a Štěpánem Mátlovými.

Nezklamali jsme i na poli vědeckém. Paleontolohický výzkum v Barové jeskyni přinesl natolik pozoruhodné výsledky, že se duo Martina Roblíčková a Vlasta Káňa rozhodli proslovit přednášku v anglickém jazyce pro členy kongresu. Musím poznamenat, že se jim to velmi povedlo a stali se velmi viditelnými. Jedním slovem zaujali, což bylo znát i u debaty, která se rozvinula. A nebyla to poslední práce našich členů pro kongres. Marin Golec se uvolil zorganizovat práci kolem jedné ze sekcí kongresových přednášek. Sekce se nazývala Archeologie a Paleontologie a dostala pořadové číslo 2. Práce obnášela editaci textů, a to již v měsíci březnu a dubnu. Příspěvky naplnily kongresový katalog. Během kongresu pak Martin Golec obstaral předsedání přednášek sekce 2 v anglickém jazyce. Bylo prosloveno osm příspěvků a účast v sále B kongresového centra v úterý 23. července byla opravdu hojná.

Během kongresových dní se organizovaly další večerní vstupy pro kongresové hostydo Býčí skály. O tuto část se postarali Aleš Pekárek, Vlasta Káňa, Martina Roblíčková, Adam Mátl a Milan Skoupý - Hadař.  Zde bylo potřeba jednotlivé přijíždějící dělit do skupin, protože jim byly nabízeny až tři prováděcí trasy zároveň. Celkově se takto organizovaly tři výpravy. Skupiny byly velmi naplněny, protože zájem byl už trvale veliký. Ze zachycených zpráv od kolegů na kongresu vím, že se o úrovni prohlídek v Býčí skále mluvilo v superlativech a postupně si jednotliví účastníci předávali informace o jeskyni mezi sebou. Slovo chvály jsme obdrželi již během kongresu od samotných organizátorů, což nám činilo nemalou radost. Vždy jsme měli ale v den prohlídek před jeskyní další zálohy, ochotné provázet, nic jsme nenechali náhodě. Vše z blízkosti sledoval Předseda.

Nebylo to ale vše, dokázali jsme obsadit i salón fotografický. Vlasta Káňa připravil také nádherný  paleontologický poster, který zdobil náš stánek. Nutno říci, že prezentace originálních paleontologických nálezů přímo na našem stánku velmi pomohla jeho atraktivnosti. Zaujala zejména lebka medvěda jeskynního.

Během kongresu byly organizovány ještě dva fotografické workshopy a jedna specializovaná návštěva archeologická. Vše organizoval Martin Golec. Výsledky fotografování jsou nám nemalou odměnou. Jednotliví autoři nám své výtvory věnovali jako trvalou upomínku na kongresové setkání. Martin Golec sepsal pro kongesové noviny č. 4 článek o "typickém jeskyňáři z Moravského krasu" (viz níže). Právě jeho absence na kongresu byla citelná.

Speciální poděkování patří Adamovi Mátlovi za uklizení naší základny pro přijíždějící hosty. Vzniklý provoz se na čistotě chaty podepsal. Nutno poznamenat, že všechna odvedená práce probíhala paralelně s hojnou jeskyňářskou činností v Býčí skále, se kterou jsme účastníky kongresu seznamovali. Plnili jsme tím také úkol reprezentanta klasické jeskyňařiny. Zejména hydrotěžba, vyvinutá a provozovaná na Býčí skále překvapila a zaujala. Tímto směrem se také vydala naše prezentace přímo na stánku a záběry z naší špinavé podzemní činnosti velmi překvapily mnohé přítomné na kongresu jako neznámá novinka. Dokázali jsme také během kongresu zásobovat informacemi internet, čímž jsme statečně konkurovali oficiálním kongresovým internetovým kongresovým stránkám.

Další speciální poděkování patří našemu nečlenu, ale častému hostovi na Býčí skále, Igorovi Harnovi alias Dr. Skálovi, který pro kongres dřel "jako barevný" a je klidně možné, že se mu slova vřelých díků nedostalo.

Co říci závěrem. Bylo krásné pozorovat práci svých kolegů, jak jsou schopni táhnout za jeden provaz a jak s úsměvem na tváři přiložili ruku k dílu. Bude jistě čas na hodnocení, které asi přijde, a mnozí se jej s chutí ujmou. Nicméně již teď je dobrý čas pochválit se za odvedenou práci. Inu nikdo to stejně neudělá a tak se má tak trochu člověk pochválit sám ve skupině navzájem. Ono je to vlastně to jediné, čím se odměnit můžeme. Obdivuji všechny, kdož pomohli. A toto poděkování není jen ode mne. Je zde upřímné slovo díků od mnohých, s kým jsem podzemím na Býčí skále putoval a následně pak na kongresu mluvil.

Světový speleologický kongres je téměř mrtev, blíží se ještě tři výpravy do podzemí Býčí skály, které zajisté zvládneme. Na příští kongres do Austrálie určitě nepojedeme. Nicméně: ať žije podzemní práce všude po světě!

V Tišnově dne 28. července 2013 Martin Golec

кредит без справки о доходах кредит под залог авто