WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Zemřel Honza Wolf – Vlk (1941–2016) Zamyšlení

Koncem září 2016 jsme se na Býčí skále dozvěděli, že zemřel náš dlouholetý člen Jan Wolf. Bohužel tak musíme napsat další smutný příspěvek na tyto stránky.

M. Golec, A. Pekárek  | 7.10.2016 15:38 | pridej.cz  | Diskuse...[1] | Zobrazeno 345x  

 

5055. Honza v roce 2006

Obr. 1: Jan Wolf v roce 2006 (vlevo).

 

Honza byl nesporně originálním člověkem po všech stánkách. My na Býčí skále, kdož jsme s ním sdíleli jeskyni, na něj vzpomínáme hlavně jako na jeskyňáře, jsme si ale vědomi, že patřil také k významným českým malířům – surrealistům (obr. 2). Byl členem svazu výtvarných umělců, zakladatelem a vůdčí osobností četných organizací a hnutí např. Prezidentem Umělecké besedy Zlatoroh v Brně, SAMUM, Proemium v Českém Krumlově. Byl členem surrealistické skupiny Stir up. Působil jako malíř a také jako autor kreseb, grafik, komorních plastik (byl vynálezcem techniky tzv. embaláže) a řady monumentálních realizací. Jeho díla jsou v majetku soukromých osob, sběratelů i institucí po celé ČR i po světě. Jeho osobní zpověď, coby brněnské kulturní osobnosti, nalezneme např. v kulturním pořadu Tvář.

 

5066. Honza ve svém ateliéru

Obr. 2: Jan Wolf ve svém ateliéru s vizáží Jana Zrzavého  (vpravo).

 

 

"Vlk byl pro nás hlavně krasová legenda, bez něj už Býčí skála není a nebude, co bývala."

 

Jako jeskyňář bádal vždy na místech, kde byla šance na objev minimální. Říkalo se mu také průzkumník slepých cest. Prý je ten, který řekne "tudy ne! Tady nic není!" – a takoví lidé jsou taky potřeba. Symbolem této filozofie nám poblíž Šenkova sifonu zůstala odbočka "Márnice", ta nedostala své přízvisko po nějaké mrtvole, kterými je Býčí skála tak proslulá, ale po marném kopání.

Bylo to ale trochu jinak. Vlka totiž lákalo kopání samotné a atmosféra jeskyně - ne případný objev. Jeskyni vnímal očima umělce. Viděl na stěnách tvary a kresby (obr. 3-4), které ostatní nerozpoznali, slyšel zvuky, které ostatní neslyšeli. A přitom odvedl neuvěřitelné množství práce, většinou sám nebo s někým, kdo mu byl zrovna ochotný pomoct. Vybíral si fyzicky méně náročné lokality poblíž vchodu, kde strávil kopáním mnoho hodin.

 

5057. Nález možné pravěké kresby v Prstu

Obr. 3: Možná kresba uhlíkem v Prstu, o které se Honza domníval, že je pravěká (vlevo).

 

 

Obr. 4: Malířova interpretace nalezené možné kresby v Prstu. Typický Honzův styl práce. Své jeskynní objevy si překresloval a doplňoval popisy přesahující z jeskynní faktografie do filozofie (dole).

 

5058. Interperatce kresby v Prstu

 

 

 

 Část Hlavní chodby Býčí skály „V hlínách“, kde hlavně pracoval, dostala dokonce v posledních jeho aktivních letech nový název – "Wolfův revír" (bylo by důstojné mu takto navěky vyjádřít díky za jeho "já" a tento název vnést do mapy).

Bylo to tak v roce 2012, kdy jsme se navraceli celí promáčení studenou vodou po mnohahodinových akcích z hlubších částí jeskyně zpět na základnu před jeskyní. Honza nás vždy ve svém revíru odchytil na kus řeči a nebylo výjimkou, že jsme s ním zima-nezima seděli půl hodinu i déle. Byl jedinečný a neopakovatelný vypravěč. Jeho podání příběhů bylo tak sugestivní, že člověku ani nevadilo, že historku již zná. Chtěli jsme ji slyšet znovu a znovu.

 

V loňském roce vedení skupiny vyřídilo Honzovi žádost o výjimku na práce v jeskyni Jáchymka (obr. 5-6), se kterou měl velké plány. Neustále se do ní navracel ke kopacím akcím a prognostikoval tamní objevy, o kterých snil spolu s kamarády již od dorosteneckých let, kdy se poprvé objevil coby jeskyňářský začátečník v nedaleké Barové jeskyni pod vedením dnes již legendárního učitele Antonína Sobola. To se psal rok 1954. Bohužel věk a zdraví Honzovi již nedovolily nové plány realizovat.

 

5059. Honzova Jáchymka

Obr. 5: Honzův vlastnoručně nakreslený půdorys jeskyně Jáchymka zvaná ještě původním názvem Evina jeskyně. Spíše než mapou je uměleckým dílem (vlevo).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5060. Honzova prognóza v Jáchymce 

Obr. 6: Honzova prognostická mapa možných objevů v Jáchymce (vpravo).

 

 Měl fantazii umělce a uměl vyprávět - věci uvěřitelné, ale i ty méně uvěřitelné, jako například o svém průstupu Chodbou mrtvého muže nebo o dinosaurech v Prolomené Býčí skále. Dlouhá byla jeho vyprávění na býčískalské boudě a také jím vedené výpravy do jeskyně (obr. 7), při Dnech otevřených dveří vycházely vždy značně promrzlé, protože hodinu a půl plánovaná prohlídka se pravidelně protáhla i na tři, Honzovi prostě nestačil na vypovězení toho nejdůležitějšího, hlavně tajemných historek o Okolovi, čas. Pro neznalé, Okolo je jeskynní bytost, která se na člověka snaží sápat a je mu vždy tím blíž, čím méně mu svítí světlo. Ve tmě člověka Okolo pohltí, což se projevuje strachem.

Byl vždy pln nápadů a to hlavně uměleckých. Zatímco v domácím ateliéru plodil krásné obrazy, v jeskyni tu a tam realizoval jiný typ tvorby. Jednoho roku si připravil pro návštěvníky překvapení v podobě umně oblečené figuríny hajného Šenka, kterého nainstaloval před vchodem odbočky U esesáka, kde se měl takový důstojník na konci války oběsit a dodnes straší po jeskyni. Dopady na návštěvníky byly vpravdě surrealistické, prosté uleknutí, či zděšení byly jen ty lehčí z typů reakcí.

 

5061. Honza průvodcem v Býčí skáleObr. 7: Honza vypráví svoji verzi halštatských událostí v Předsíni Býčí skály (vlevo).

 

Wolf myslel komplexně, byl filozofem a všechny stránky života měl prozkoumány a sestaveny do uceleného konceptu. Spadali do něj lidé kolem něj. Kupříkladu jeskyňářům z Býčí skály věnoval zvýšenou pozornost, dbal na to, aby třeba měli jeho obraz jako vzpomínku a tak všem rozdal na výroční schůzi své miniatury. Vyráběl i osobní dárky. Kupříkladu sepsal svůj názor na halštatské události v Předsíni Býčí skály a osobně je věnoval (viz PDF příloha dole pod článkem). V posledních letech, když už v jeskyni nepracoval a nemohl díky bolestem v noze provázet návštěvníky, přijížděl nás při květnových Dnech otevřených dveří pravidelně navštívit (obr. 7-8).

 

5062. Honza při Dnech otevřených dveří 1 

Obr. 7-8: Dobrosrdečný Honza na Býčí skále při Dnech otevřených dveří 2013 všechny opět bavil (vpravo a dole).

 5063. Honza při Dnech otevřených dveří 2

 

Jeho mistrovským řečnickým výkonem byl každoroční výstup při výroční schůzi u Farlíků ve Křtinách, kde nám všem řádně promluvil do duše. Neméně výřečné a odborné výstupy vedl při jeskyňářských debatách (obr. 9). Bohužel v únoru tohoto roku již sám se zamyšlenou tváří prognostikoval, že může jít o výstup poslední (obr. 10). Bohužel měl Honza hořkou pravdu.

 

 5064. vědecká debata na boudě5065. proslov na výroční schůzi skupiny v únoru 2016

Obr. 9-10: Honza jako nezdolný debatér a také jako káravě pohlížející otec býčískalských jeskyňářů (nahoře a vpravo).

 

Zážitky s Vlkem byly podivné, zvláštní a nezapomenutelné, alespoň jeden zde uvedu (A. Pekárek):

 

Stalo se to asi před 10-ti lety.

 

Jednou do naší firmy přijela návštěva - obchodní partner z Litvy s manželkou. Domlouvali jsme se lámanou ruštinou. Večer jsme je vzali do Blanska do hospody, poseděli, popili a já jsem vyprávěl historky z jeskyně. To je natolik zaujalo, že jsme asi ve 23:00 sedli do auta a jeli na Býčí skálu. Na chatě nikdo nebyl, do knihy jsem zapsal „exkurze – návštěva z Ruska“ a vyrazili jsme. Pán měl sako, paní večerní róbu a bílé rukavičky, takže jen po hlavní chodbě.

S problémy jsme došli k Šenkovu sifonu a vracíme se zpět. Před Pohanskými kameny jsme uslyšeli neuvěřitelný lomoz a rámus a po chvíli jsme spatřili i slabé, komíhající se světélko, které se k nám blížilo. Už jsme rozeznávali i vousatou postavu v kápi z pytloviny, kolem pasu konopné lano – prostě permoník! A o půlnoci! A v zamčené jeskyni! Litevci vypadali jako před infarktem, neschopni pohybu a permoník se mlčky blížil. Ale co ten strašlivý rámus? Permoník za sebou táhnul na konopném laně po kamení plechovou vaničku, ve které měl krumpáč, motyku, kladivo a podobné nářadí. U nás mlčky zastavil, zíral na nás a my na něj. Po chvíli permoník prohlásil plynnou ruštinou „pragulka po peščére“ (procházka po jeskyni). Tím ale situaci moc nepomohl, Litevci zírali ještě víc. Po chvíli si všiml, že třeští oči na vaničku, kterou táhnul za sebou a prohlásil „Taxi, nádo poplátit“ (taxi – za svezení musíte zaplatit). A mlčky odkráčel dál do jeskyně…

Vlk si totiž ušil ze starého pytle slušivou kytlici proti kapající vodě, zrovna přijel a vypravil se kopat na jedno ze svých pracovišť a ve vaničce si táhnul nářadí. A když si v knize přečetl o návštěvě z Ruska, tak si rozpomenul na své školní znalosti. Litevci to asi nepochopili dodnes. Úplně přestali mluvit, v očích měli děs, třásli se a moje znalosti ruštiny na podrobné vysvětlení nestačily.

 

 

Honzo, budeš nám všem chybět...

 

Přejeme ti tam nahoru, aby ses prokopal do krásného surrealisticky vyzdobeného dómu....

 

 

Ještě jeden odkaz:

http://www.literarky.cz/kultura/art/22939-osiela-dila-jana-wolfa

 


Přílohy ke stažení :
 Wolfovy poznámky k událostem v Předsíni 
 Poznamky_k_Predsini.pdf  9 593 812 b  Staženo : 68x 

Diskuse "Zemřel Honza Wolf – Vlk (1941–2016)"
Zobrazit : témata / vlákna / podle času
Seřadit podle poslední odpovědi / založení téma.
Wolfův revír Štěpán Mátl   Před 1 rokem
   Bez odpovědí.
PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [458565], dnes 1 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
MTM1YTQzMD