Nedávno se v internetové diskuzi na našich stránkách objevil zajímavý poznatek Marka Audyho. Po krasových hospodách prý koluje fáma, že Jindřich Wankel kupoval archeologické nálezy v Indii a zda tedy známý bronzový býček nemůže být podvrhem? V podobném duchu se ostatně spekulovalo i v nedávno vydané knize Věčné tajemství Býčí skály (Stloukal-Nekvasil, Academia Praha 2015).

Místo toho, aby se tento zajímavý názor rozvinul v široké debatě, byla tato hned v zárodku umlčena jakýmsi Laďou, nekritickým, militantním zastáncem doktora Wankla a Martinem G., mladým vědcem, který se z pochopitelných důvodů rovněž zastal údajného otce moravské archeologie.

Naštěstí můžeme celou ostudnou záležitost osvětlit zveřejněním dosud neznámého zápisu soudního procesu s Jindřichem Wanklem, který v něm byl obžalován z rozsáhlých podvodů v souvislosti s výzkumy v Býčí skále. Z torza spisu není příliš jasné, kde a kdy se vlastně proces odehrával. Pravděpodobně na Věčnosti, mimo reálný čas a prostor. Dokument byl nalezen při pravidelném úklidu na naší jeskyňářské základně, ke kterému dochází vždy po dvaceti letech a patrně byl ve vlastnictví některého z bývalých předsedů naší skupiny. Úvodní a závěrečná část je bohužel nečitelná vlivem působení vlhkosti a hladových plchů, ale i tak je spis mimořádně závažným dokladem podvodného jednání doktora Wankla při výzkumech Předsíně Býčí skály.

Použité fotografie:

1 – Nálezová situace spisu, na naší základně u Býčí skály. (Zdroj - autor)

2 – JW v typickém postoji zkušeného podvodníka. (Zdroj - www.byciskala.cz)

3 -JW (vlevo) zakopává v Předsíni Býčí skály bronzového býčka zakoupeného v Indii. Přítomní bratranci Felklovi (vpravo) poté sošku podvodně objeví. (Zdroj - www.byciskala.cz)

4 – Údajný obětní oltář. Moderní zpodobnění ze dnů otevřených dveří. Autor této nechutné rekonstrukce je stíhán pro schvalování podvodu. (Zdroj - autor)    

……………………………………………

Soudce: Obžalovaný, byl jste seznámen s hlavními body obžaloby. Cítíte se vinen nebo nevinen?

J. W.: Nevinen Vaše Blahorodí. Dovolte abych…

Soudce: Vysvětlovat budete později. Slovo má pan prokurátor.

Prokurátor: Obžalovaný, rozumíte dobře česky?

J.W.: Ano pane prokurátore.

Prokurátor: Jste si tím jistý, opravdu nepožadujete tlumočníka?

J.W.: Ne pane prokurátore.

Prokurátor: Nejprve se tedy vyjádřete k prvnímu bodu. Důvěryhodný svědek uvedl, že po krasových hospodách koluje fáma, že jste kupoval archeologické nálezy v Indii a že tedy bronzový býček, nalezený v Býčí skále, je podvržený. Dále má obžaloba svědectví jiného důvěryhodného svědka, který slyšel fámu, že jste takto zakoupeného býčka podstrčil svým synovcům, bratrancům Felklovým a nechal jej podvodně objevit v Předsíni Býčí skály. Důvodem pak bylo získání podpory knížete Johana z Lichtensteinu k archeologickému průzkumu tamtéž.

J.W.: Pane prokurátore, to je naprostý nesmysl. Nikdy jsem v Indii nebyl, žádného býčka jsem nekoupil, pana Gustava Felkla jsem v době nálezu osobně vůbec neznal, o nálezu jsme si nejprve dopisovali, poté mi zaslal kresbu býčka a pak, přiznám se na mé naléhání, i onu sošku.

Prokurátor: Obžalovaný, na to jsem se vás neptal. Odpovězte jasně a bez vytáček, zda můžete vyvrátit, jestli tyto fámy kolují po hospodách. Ano nebo ne?

J.W.: To samozřejmě vyvrátit nemohu.

Prokurátor: Tedy doznáváte, že kolovat mohou?

J.W.: To jistě mohou, ale…

Prokurátor: To mi stačí. Slečno zapisovatelko, obžalovaný se k prvnímu bodu doznává v plném rozsahu.

J.W.: Já protestuji, to jsem nikdy neřekl!

Soudce: Obžalovaný, už je to v zápisu, a co je psáno, to je dáno. Soud má v té věci jasno. Pokračujte, pane prokurátore.

Prokurátor: Vašeho lžibýčka teď nechme stranou. Který z ostatních vašich nálezů považujete za nejzávažnější?

J.W.: Těžko říci, byly jich tam desetitisíce. Odborníky zajímal především dutý, železný prsten. Ale veřejnost si nejvíce pamatuje obětní oltář s useknutýma rukama.

Prokurátor: (Otevírá vybranou složku spisů). Mám zde geologický posudek toho vašeho slavného oltáře. Z těch tří kamenů se ty údajně useknuté ruce vejdou jen na jeden a ten má na sobě tmavou vrstvu z obou stran. Ta svědčí o tom, že byl umístěn ve svislé poloze a žhavé uhlíky kolem něho zbarvily část kamene do tmavší barvy. Ve svislé poloze obžalovaný! Ne ve vodorovné! Váš oltář je bohapustý povod!

J.W.: Pane prokurátore, Předsíň sloužila jako kultovní místo snad delší dobu, nikdy se nedovíme, co se tam přesně odehrávalo. Ten kámen mohl být použitý vícekrát, k různým účelům. Ve svislé poloze, pak ve vodorovné. To se nedá zpětně jen tak prokázat. Já jsem viděl na vlastní oči, jak byl umístěn, ne vy!

Prokurátor: Obžalovaný, vy si myslíte, že se ze všeho vykroutíte. (Otevírá další složku). Zde je posudek údajně useknutých rukou z oltáře. Je zde psáno, že na nich nejsou žádné stopy po sečné ráně. Jsou to prostě poškozené předloketní kosti, běžný nález v mnoha pravěkých hrobech!

J.W.: To je obyčejné nedorozumění. Vžil se sice název useknuté ruce, ale měl jsem na mysli ruce nějakým způsobem oddělené. Nevíme, co se tam přesně dělo, jaké rituály se tam provozovaly. Předsíň byla plná nejrůznějších nástrojů, které mohly být k tomu účelu použity. Železné sochory, kameny, nože, cokoliv, čím se dá přerazit kost a přeříznout tkáně. Pak by nepravidelné lomy kostí vypadaly právě takto. Víte, jak se ve středověku lámalo kolem?

Prokurátor: (Zvýšeným hlasem). Otázky kladu já, vy odpovídáte! Lámání kolem byste zasloužil za své podvody! Vaše tvrdošíjné zapírání jen zhoršuje vaši situaci. Otevírá třetí složku. Tady se píše, že kosti takzvaně useknutých rukou byly doplněny recentními kůstkami prstů a nabarveny zelenými vodovými barvami, což mělo napodobit zbarvení od měděnky bronzových náramků! Jasný důkaz vašeho zločinného jednání. Co mi k tomu můžete říci?

J.W.: To jsou, pane prokurátore, překroucená fakta. Nebyl jste na místě, nevíte, jak to tam vypadalo! Všude množství nálezů, kam jsme kopnuli, tam další kostra. Drobné kůstky se mi rozpadaly pod rukama, nebyl jsem schopen je konzervovat a uchovat. Kníže na mne tlačil, že mu klesá turistický ruch v údolí a tržby v hospodách, ať si s tím výzkumem v Býčí skále pohnu, že chce dělat dny otevřených dveří. A pokud jsem chtěl po čase s nálezem seznámit veřejnost, musel jsem si nějak poradit. Ostatně jsem zmíněný exponát uvedl v katalogu jako imitaci. V žádném případě nešlo o podvod. Pokud chcete dostat veřejnost z hospody do muzea, musíte je nalákat vhodnou prezentací. To se tak bude dělat vždy.

Prokurátor: (Přestává se ovládat). Wankl! Vy se ze všeho vylžete! Ale já vás stejně dostanu do tepláků! Dále se budeme věnovat tomu železnému prstenu. Vy i váš povedený vnuk Absolon jste sto let balamutili veřejnost, že je to nejstarší železný odlitek na světě. Prý předmět nedozírné ceny. A tady se píše (otevírá další složku), že se jasně prokázalo jeho zhotovení kováním! Co si vymyslíte nyní?

J.W.: Pane prokurátore, musím bohužel přiznat, že jsem se mýlil. Ale nebyl v tom zlý úmysl. Prostě vše tehdy svědčilo pro odlitek a moji přátelé z blanenských hutí mne v tom svými posudky podpořili. Je mi to líto, více k tomu nemám, co říci.

Prokurátor: (Neví, jak zareagovat a studuje spisy). Obžalovaný, po dobu svého rádoby vědeckého působení v Blansku jste nashromáždil velkou sbírku. Co se s ní vlastně stalo? Kdepak skončila?

Soudce: Obžalovaný, dívejte se na pana prokurátora, když s vámi mluví a ne na slečnu zapisovatelku! Ve věci vaší sbírky chce mít soud přesné informace. Odpovězte na otázku podrobně.

J.W.: Jako upřímný český vlastenec jsem sbírku chtěl zachovat Moravě. Ale Františkovo muzeum v Brně ji odmítlo zakoupit, a co mi odepsali z Muzea Království českého v Praze, to ani nechtějte vědět. A já ji prostě potřeboval zpeněžit. Musel jsem se nějak zabezpečit na stáří.

Prokurátor: A tak jste ji tedy prodal do Vídně, vy vlastenče! Nestydíte se ani trochu?

J.W.: Neurážejte, prosím, moje přesvědčení. Udělal jsem vše, co bylo v mých silách. Dokonce jsem zainteresoval pana opata Kalivodu, aby sbírku zakoupil on a pak ji Františkovu muzeu daroval. Vše už bylo zařízeno, podal jsem žádost o penzionování, ale pak náhle opat zemřel, kníže ze Salmu odmítl vzít moji žádost zpět a já se musel vystěhovat ze služebního domu. Vídeň byla tehdy jediným seriózním zájemcem.

Prokurátor: Jedno oko nezůstalo suché. (Otevírá knihu na založeném místě). Pan profesor zde o vás jasně píše: Své sbírky nezachoval Moravě, nýbrž je prodal do ciziny, do dvorního muzea ve Vídni, dokonce pod rukou. Říkáte si český vlastenec, že ano? Heinrichu Wankle! Jste Němec a basta! Vše tím dostává jiný rozměr.

Soudce: Pane prokurátore, neodbočujete příliš? To snad ani není trestné.

Prokurátor: Je to důležité. Osvětluje to charakter obžalovaného. Vyjádřete se k tomu, vy ničemo!

J.W.: Ač Němec původem, cítím se být Čechem. Ostatně naše rodina nežila v Bavorsku odjakživa. Pocházíme původně ze Švédska.

Prokurátor: (Opět se přestává ovládat a křičí). Nejste Švéd, nejste Němec, nejste Čech! Jste kosmopolita! Nemáte žádnou vlast! Nemůžete být žádným vlastencem!

J.W.: Jsem Čech. Moje maminka byla Češka a mluvila se mnou od mládí česky. Němčině jsem se pořádně naučil až ve škole.

Prokurátor: Češka, která se jmenovala Magdalena Schwarz?! Nenechte se vysmát.

J.W.: Byla to Češka. Pocházela z české rodiny Slánských.

Prokurátor: Tak konečně nějaké doznání. (Obrací se k zapisovatelce). Tuto přitěžující okolnost podtrhněte v zápisu. K tomu jménu se vrátíme později. Přejdeme k dalšímu bodu. Obžalovaný, vy jste hodně cestoval. (Nahlíží do další složky). Paříž, Lublaň, Bolzano, Terst, Benátky, Merano, Innsbruck, Salzburg, Vídeň, Kyjev, Kazaň, Berlín, Moskva, Tbilisi, Štýrský Hradec, Kostnice, Mnichov, Stockholm, Oděsa, Štětín, Norimberk a to ještě nemluvím o vaší podivné cestě do Orientu, jako náhodou zrovna v době, kdy se měl objevit ten váš proslavený býček. Trochu drahá záliba pro lékaře hutníků a horníků z maloměsta. Kde jste bral peníze na tyto cesty?

J.W.: Pane prokurátore, žil jsem celý svůj život velmi střídmě a šetřil každý krejcar ze svých lékařských honorářů. A moje manželka Eliška byla velmi dobrá hospodyně. Bez ní by se mi to nikdy nepodařilo. Mým životním cílem bylo sloužit vědě.

Prokurátor: Obžalovaný (otevírá tenkou brožurku), přečtu vám vaše vlastní slova z práce o pravěkých tavírnách železa. Vila u kielského přístavu, půvabný park, pohled na zářící hladinu Baltského moře, přítomnost mnoha krásných dam, nenucená zábava, šumivé víno. Tomu říkáte služba vědě? Je mi z vás na zvracení!

J.W.: Ale to je přece jen společenský úvod vědeckého kongresu, čtěte dál a uvidíte, čím jsem se v té práci zabýval. Vždy mi šlo jen a jen o vědu a na své cestování jsem si peníze poctivě vydělal.

Soudce: To zní, obžalovaný, příliš hezky, než aby to byla pravda. Vy jste prostě vykořisťoval dělnickou třídu, abyste si mohl rajzovat po světě!

Prokurátor: To není všechno, pane předsedo, zde mám doklad (zvedá další složku), že obžalovaný vlastnil zemědělskou usedlost v Babicích a pronajímal ji. Takže vykořisťoval i třídu rolnickou. Ale ani tímto odporným způsobem nemohl přijít k potřebným penězům. Nezapomínejme ještě, že jeho dcery obdržely značné částky věnem! Přiznáváte obžalovaný, že jste přijal jistý peněžitý obnos od pruského krále?

J.W.: Ale jistě. Odvděčil se mi tím za to, že jsem léčil nemocné pruské vojáky.

Prokurátor: Nepřátelské vojáky obžalovaný!

J.W.: Jsem lékař. Léčil jsem i naše vojáky. Za to jsem dostal od Jeho Veličenstva zlatý Záslužný kříž s korunou.

Prokurátor: Obžalovaný, neodvolávejte se drze na našeho nejjasnějšího mocnáře, který vede naši zemi ke šťastným zítřkům poté, co jste ho tak podle zradil! Přiznáváte, že jste byl v Blansku viděn v uniformě pruského důstojníka? Přiznáváte, že na to vaši sousedé reagovali zděšenými výkřiky „pan Wangl se dal k Prajzům?“

J.W.: Ano, to byl povedený žertík. Použil jsem uniformu pruského vojáka, který zemřel v lazaretu, abych vystrašil naše dámy.

Soudce: Pane prokurátore, kam tím míříte, nezabíháte zase příliš do detailů?

Prokurátor: Pane předsedo, shromáždil jsem dostatek důkazů, abych mohl obžalovaného Wankla obvinit ze špionáže ve prospěch Pruska. A to ze zištných důvodů. Když k tomu ještě přihodíme jméno jeho prarodičů z matčiny strany, provaz ho nemine.

Soudce: (Zmateně listuje manuálem, který má před sebou). Pane kolego, oceňuji vaši známou horlivost, ale o špionáži tady tentokrát nic nemáme. Držme se proto schválené osnovy. Ve věci podvodů má soud jasno. Obžalovaný vstaňte!

……………………………………………………

Zde bohužel končí čitelná část spisu, takže se nedozvíme, jak soudní jednání skončilo, ale laskavý čtenář si už jistě úsudek udělal. Jméno Jindřicha Wankla tak po právu jistě skončí v zapomenutí.

Za tento aprílový článek by se na mne náš pan doktor snad nezlobil. Člověk, který se opravdu v období prusko-rakouské války v uniformě nepřátelské armády procházel ulicemi Blanska, aby sledoval s pobavením reakce svých sousedů, měl jistě smysl pro humor.

 Laďa Šebeček