(Text jsem z důvodu zachování autentičnosti opsal včetně překlepů a rozdílného pravopisu)

Martin KŘÍŽ, Florian KOUDELKA: Průvodce do Moravských jeskyň, II. díl, strana 344-346 (vydáno 1902)

(Vypravuje František Touchýn, hostinský v Jozefově, sepsal Frant. Havelka cca v roce 1900)

1.

Můj strýc šel od nás z hospody o 12. půlnoční hodině. Když přišel k mostu nad "východem" u Býčí skály, spatřil celou Býčí skálu osvětlenou, jako by byla v jednom plameni. Zastavil se, nešel dál a vrátil se k nám do hospody. Proč se vrátil, neřekl, a zůstal na noc u nás. Otec se ho často ptával, proč se vrátil, ale strýc ničeho neřekl. Teprve za půl roku strýc můj pravil: "Ač nejsem strašpytel, a ač jest mi to velice hloupé, tenkrát, když jsem se vrátil, viděl jsem Býčí skálu osvětlenou, jako by hořela". Nikdo mi snad věřiti nebude, ale jistě jsem to viděl a proto jsem se také vrátil. Strýc opravdu nebyl bojácný, ale po celý život své vidění měl za jisté.

2.

Na Býčí skále bývala besídka pro knížete. Besídka byla později zrušena a můj děd dostal dříví z besídky té. Na dvoukolovém vozíku odklízel děd s babičkou dříví to. Když v poledne jeli se dřívím s Býčí skály, strhl se v ní hrozný hukot, jako by uvnitř stříleli z děl. Babička táhla vozík, co síly měla bez dědova pobízení, jen aby byli s Býčí skály pryč.

3.

Starý Střelec z Habrůvky hrál u nás. Když v noci šel se svým synem domů, lehl si u Býčí skály a usnul. Mladý seděl u něho. Za nějakou dobu se starý Střelec probudil, hledal a volal kluka, kluk byl pryč. Otec, nemoha se kluka dovolati, počal klnouti a nadávati, že mu kluk utekl. Asi za půl hodiny, přišel kluk celý zděšený. Otec na něho spustil, kde byl. Kluk vyprávěl: "Když jste spal, přišli dva páni sem a zavedli mne do salonu, kde bylo vše nádherně vyzdobeno a osvětleno. Ukazovali mi bedny peněz a slibovali, že mi to vše dají, budu-li jim stavěti kuželky. Najednou však vše zmizelo a já tak tak, že jsem se z Býčí skály vydrápal ven".

U nás v Habrůvce vypravují tutéž příhodu asi takto:

Když ti dva páni k němu přišli, žádali ho , aby šel s nimi. Kluk, Honzíček šel. Když přišli k Býčí skále, stěna se před nimi otevřela a přišli do krásného pokoje, ve kterém bylo plno pánů a paniček. Jedna paní vzala se stolu koláč a podala jej Honzíčkovi. Honzíček koláč snědl a stavěl pak pánům zlaté kuželky. Za stavění dostal nějaké peníze. Konečně mu páni ukázali plné bedny zlata a slíbili mu, že vše to dostane, bude-li tam choditi jim stavět kuželky. Tu však najednou vše zmizelo, konec je stejný s předešlou povídkou.

4.

Matka jistého Zavadila z Josefova, 93 roků stará, vyprávěla:

Jednou jsem šla s Brňáky do Býčí skály svítiti. Brňáci šli napřed a já jsem běžela pro světlo domů. Když jsem se vrátila, byli Brňáci již v Býčí skále. Spěchala jsem se za nimi. V půli cestě jsem zbloudila. Chodila jsem po samém písku a ven jsem se dostati nemohla. Slyšela jsem jak výletníci již se kolem mne vrací, rozuměla jsem jejich řeči, ale neviděla jsem je. Konečně počala jsem naříkat a modliti se. Tu najednou mne něco šťouchlo a než jsem se nadála, byla jsem před jeskyní. Brňáci byli ovšem již dávno pryč.

5.

V Býčí skále kopával se písek. Někdo z Habrůvky tam též písek kopal. V blátě viděli dráhu šlépějí draka. Strachem všichni utekli.

6.

Revírník z Habrůvky Trávníček a nadlesní Fiala z Babic měli velká stáda prasat. Prasata ta pásla se po celý den v lese a na večer hlídači zahnali prasata vždy do Býčí skály. Jednou prasata dělala v jeskyni veliký rámus. Hlídači se probudili a když viděli celou Býčí skálu osvětlenou a ozářenou a slyšeli, jak by šlo veliké procesí se zpěvem a křikem, dali se na útěk. Druhý den ráno nalezli dobytek ustrašený u samého východu jeskyně v chumáči.

7.

Jistý dráteník, "Jurka" jménem, spával obyčejně v Kostelíku u Býčí skály. Jednou, když opětně spal v Kostelíku, přišlo k němu jakési ohnivé zvíře. Od té doby nikdy tam na noc nebyl. Obyčejně uvařil si něco k snědku v Kostelíku, ale na noc přišel k nám.

8.

U "staré šmelcovny" bydlívala matka mé ženy a ta tvrdívala, že na vlastní oči vidívala u brány na skále v noci velkého bílého vola. Jednou o půl noci sešel býk se stráně až k domu. Tu viděli, jak stojí u okna a dívá se jim oknem do světnice. (Že vůl bílý se tam zjevoval, tvrdívalo více lidí. Mnozí prý jej tam viděli).

Aleš