Jirka nepatřil mezi skalní a klasické jeskyňáře, co touží po nových objevech a slaňují do bezedných propastí, ani nepařil mezi ty co lezou po skalách nebo se neváhají obalit jeskynním bahnem, či hledají jiný speleoadrenalin, ale patřil spíše k těm, kteří zajišt´ovali administrativu, a mají nesporný organizační talent, dokáží zařídit spoustu užitečných a podpůrných věcí. Jirka se zajímal o jeskyně spíše z pohledu historie, o jeskyních Moravského krasu znal spoustu zajímavých informací. V Moravském krasu byl mezi střední a starší jeskynářskou generací známý především neuvěřitelným nadáním pro cizí jazyky, kterých ovládal hned několik.

      Pro Jirku nebylo žádným problémem komunikovat plynule v němčině, maďarštině, holandštině, ruštině, angličtině, francouzštině, latině, starořečtině  a dokonce i v arabštině. Latinské a starořecké texty překládal bez větších problémů, obdivuhodně se naučil v 90 létech i Arabštinu, kdy četl a psal z prava do leva, pro běžného laika naprosto nesrozumitelné vlnovky, které jsou pro tento jazyk tak typické.

       Prožil jsem s ním několik výjezdů do zahraničí na konci 80 tých let, kde exceloval zejména v překladech. Dlouho nezapomenutelnými zážitky se staly jeho pověstné multipřeklady, kdy (k údivu všech) automaticky a plynule vedl rozhovor, podle aktuální potřeby,v různých  jazycích, které používal tak samozřejmě jako mateřskou češtinu.

      Při jedné z expedic do Belgie v roce 1987 bylo místní francouzko-holandsko-anglické osazenstvo při uvítacím družebním večeru tak šokováno jeho jazykovou vybaveností, že neváhali a dokonce svolali i své rodinné příslušníky z okolí, aby uvěřili, že někdo takový opravdu existuje. V Rakousku mu často nevěřili, že není „jejich“, ale z Česka. Jeho němčina s typicky vídeňským přízvukem byla od rodilého vídeňského rakušana nerozeznatelná. Jeden z mých posledních zážitků s jeho jazykovým nadáním se odehrál před několika lety krásného jarního dne „u hříbku“ vedle jeskyňářské chaty na Býčí skále. Některé kolegyně ze skupiny nevěřily, že je opravdu schopen automaticky překládat téměř cokoliv do doby, nežli úplnou náhodou okolo prošla mad´arská rodinka. Pohotovně s nimi navázal řeč a z toho, co jim v mad´arštině o jeskyni dlouze vysvětloval, jsem nepochopil, stejně jako ostatní, kromě igen, ani slovo. Nicméně dárek v podobě pravých mad´arských klobás byl dostatečné výmluvný. To stejné se za chvíli opakovalo s německou skupinou…

       Jirka byl povoláním zubní lékař. Před odchodem do důchodu pracoval na rozhraní století jako praktický zubař na tehdejší centrální lékařské a zubní pohotovosti, nedaleko středu  Brna. Někdy dovedl zaujmou svojí bezprostředností okamžitě a všechy dokonale uzemnit. Při řízení na obsazení tohoto místa se odmítl s výběrovou komisí bavit česky a naprosto vážně  kolegům z komise sdělil, že by měli být natolik vzdělaní, aby plynule hovořitli lékařskou latinou. Další události dostaly jednosměrný spád. Po představení své dosavadní praxe v latině pokračoval v témž jazyce svými dosaženými zkušenostmi. Páni docenti na něj koukali jako na zjevení, snad mnozí ani nerozuměli. Posléze přešel plynule do němčiny a ukončil výklad ve francouštině. Po tomto vystoupení se nikdo z vážené komise již neodvážil na nic zeptat v obavě, aby snad nebylo opět použito latiny, či jiného jazyka - a Jiří byl přijat. V průběhu následných let ostatní kolegy na lékařské pohotovosti občas, jen tak mezi řečí, z latiny i cvičně přezkušoval. Jeho lékařské zprávy byly výhradně v latině a tam, kde nebylo možno použít správný latinský výraz, nahradil obdobným, starořeckým. S arabskými pacienty probíral život a historii Persie, samozřejmě v Perštině. Pro unikátní jazykové dovednosti se na dlouho stal nejznámějším lékařem na celé brněnské pohotovosti.

      O rozsahu jeho jazykových znalostí svědčí i mnoho odborných překladů zejména z němčiny a latiny do češtiny, které byly publikovány především v rámci edice „Wankeliana“ Sborniku blanenského muzea v 70 tých a 80 tých létech. Jedním z vrcholů jeho poctivé a mravenčí práce byly (společně s Dr. Grolichem) překlady Wankelových Bilder - Obrazů z Moravského Śvýcarska. Bez této usilovné překladatelské i organizační činnosti Jirky Urbana, by velmi pravděpodobně toto Wankelovo stežejní dílo nebylo ještě dodnes do češtiny ani přeloženo, ani vydáno.

      Jirko, odvedl jsi pro odbornou speleologii spoustu velmi užitečné a záslužné práce. Nebýt tebe, nebyla by zejména provedena tak rozsáhlá část odborných překladů, která tebou provedena byla. Za tvoji celoživotní činnost pro speleologii ti byla udělena ze strany ČSS bronzová medaile, čehož jsi si vážil.

      Dnes jsi opět se svoji maminkou, kterou jsi nade vše velmi miloval, stejně jako ona tebe. Věřím, že je Vám opět při shledání dobře. Jak jsi sám říkal, těšíš se na ní. Nyní jste opět spolu. Také tak věřím, že již určitě zaníceně a dlouze diskutuješ s Wanklem A nepochybuji, že opět s cigaretkou a při dobrém pivečku.

      Přeji ti, stejně jako mnozí ostatní vše dobré na tvé nebeské pouti. Neodešl jsi, pouze jsi na jiném místě, odkud máš přístup kamkoliv. Neloučíme se, protože jsi stále mezi námi.

                                                                                              za všechny, co Jirku Urbana znali

                                                                                                               Robert