WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Chodba Mrtvého Muže Pověsti

Ač jsem dlouho ve Staré Býčí skále nebyl, přišel jsem na Šenkův sifon sám a bez potíží. Abych si mohl obnovit a doplnit orientaci v jeskyni, bylo mi umožněno, abych se připojil k exkursi skupiny speleologů z Českého krasu, která šla k Srbskému sifonu a zpět. Vedená odborným průvodcem ze ZO ČSS 6/01 BS. Šel jsem. Stejně jako Starou Býčí skálu, poznával jsem dobře i Novou Býčí skálu až po Kufr, což jsem z dřívějška dobře znal...

Jan Wolf  | 5.5.2003 11:02 | pridej.cz  | Diskuse...[9] | Zobrazeno 1484x  

 Sepsal Jan Wolf, květen 2003:

...I dnes si vzpomínám dost jasně, že jsem zažil toto: Na Kostelíku se zabil 18-tiletý horolezec. J. Svozil st. a P. Kaplan šli za prací do Šenkova sifonu. Přizván, šel jsem s nimi, ale tak jsem se opozdil s oblékáním, že mi odešli. Šel jsem sám za nimi.

Ač jsem dlouho ve Staré Býčí skále nebyl, přišel jsem na Šenkův sifon sám a bez potíží. Abych si mohl obnovit a doplnit orientaci v jeskyni, bylo mi umožněno, abych se připojil k exkursi skupiny speleologů z Českého krasu, která šla k Srbskému sifonu a zpět. Vedená odborným průvodcem ze ZO ČSS 6/01 BS. Šel jsem. Stejně jako Starou Býčí skálu, poznával jsem dobře i Novou Býčí skálu až po Kufr, což jsem z dřívějška dobře znal. Prohlédl jsem si Rudovu štolu, zasypanou šachtu v ní a Dóm překvapení i sifonovou zdrž v něm. Další cestu k Barevné chodbě a dál Prolomenou skálou jsem si dobře prohlédl a zvláště si všímal měřičských značek s čísly. Hleděl jsem si zapamatovat všechny situace a místa ( Polosifon, Skalní most, Brontosaurus, přístup ke 2. štole a vývěr Sifonu potápěčů). Mám ve zvyku se dívat na pohledy zpět, abych se orientoval. To jsem dělal. Prohlédl jsem si 2. štolu, zdrž nad Sifonem potápěčů i obtížná bahna tam, postál jsem - spolu s ostatními - při žebříku na bahnitém plato, prošel až k ÚPBK a klikoval do sníženiny stropu k vodě. Vzhledem k tomu, že jsem neměl vhodné oblečení a obutí, zdálo se mi lepší se nezmáchat a tak jsem se domluvil s vedoucím exkurse, že se vrátím zpět sám.

Exkurse šla dál a já jsem vyklikoval zpět, vztyčil se, vydechl si a šel jsem pomalu zpět do Dómu potápěčů. Brodil jsem potokem v krátkých holínkách, minul orientační žebřík, viděl odrazku a vystoupil ke 2. štole, prošel jí, zavřel v ní dveře na zástrčku a vyšel z ní k výběru přes bahnitou louži do potoka. Nešel jsem zpět stezkou ve svahu, ale potokem, abych nebloudil. Orientoval jsem se po proudu vody a tak došel až pod Barevnou chodbu, kde jsem chvíli odpočíval. Manipuloval jsem světlem a zdálo se mi, že svítí slaběji. To mne donutilo raději jít dál, protože jako náhradní svíidlo jsem měl jen svíčky a zapalovač, s čím se jde špatně. Ze zvědavosti jsem ještě povystoupil kousek nahoru k Barevné chodbě a podíval se na Sintrový spád od ní. Pak jsem sestoupil zpět do potočiště. Jen zde jsem se mohl špatně zorientovat, ale je to nepravděpodobné, protože jsem se řídil směrem tekoucí vody a ta směřuje jasně kolem Krápníkové galerie do Dómu překvapení. Abych lépe viděl hloubku tůněk v potoce, vzal jsem si reflektor z přilby do ruky a svítil si na zem. Hledal jsem žebřík vpravo ve svahu, který vede k traverzu na Rudovu štolu. Ten jsem však minul a nenašel. Schodky k němu ano, ale jej jsem těsně minul a šel svahem kousek dál, až jsem musel seskočit zpět do potoka. Myslel jsem, že bude dál po proudu a šel jsem tedy po proudu potoka. Vešel jsem pod skalní převis.

Po levé ruce jsem měl temný dóm, vpravo stěnu. Dál se mírně vlevo zatáčela zdrž nad sifonem. Potok při pravé stěně do ní spadal peřejí po vyčnívajících oblých kamenech do velikosti 20-30cm. Šel jsem po okraji zdrže. Vlevo, tedy do dómu se zvedala bahnitá lavice cca 30cm vysoko, v ní byl těsně pod hladinou pevnější pískový pás, který se nebořil. Níže spadal prudce svah do zdrže a do sifonu. Musel jsem se trochu sehnout a pak jsem se mohl narovnat, protože ve stropě převisu byl loďovitý tvar směřující nad okrajem zdrže do levého kouta zdrže. Stál jsem chvíli a prohlížel si situaci, kterou jsem si nepamatoval.

Za zdrží spadala stěna do hluboké vody kolmo. Vpravo, tedy zpět, vedle peřeje do zdrže, zdálo se mi, že vidím jakousi temnou chodbu vedoucí cca 5m do tmy a snad se nořící do vody, ale šla odtud jakási ozvěna jakoby větší prostory tam v dáli a doleva. Voda tam však stála, netekla. Ve zdrži byl uprostřed při stěně náznak víru, ale jen velice slabý, téměř nerozeznatelný. Vlevo se tůň zdrže úžila z původních 3m na 1m šířky a zahýbala se za skalní kulisu. Vedle této, směrem k dómu byl na bahnité terase menší kout bahnem zaslepený asi po metru. Šel jsem tedy dál po břehu zdrže vlevo. Pak jsem uviděl chodbu, do níž se zdrž stáčela / vlevo za kulisu/. Byla jen cca 90cm vysoká. Při její levé stěně bylo mělko, vpravo byla kolmá závěrová stěna zdrže. Sehnut postupoval jsem chodbou cca 6m. Poněkud se úžila a zdrž v ní byla stále mělčí. Končila kamenným prahem, přes nějž přetékala voda 5-10cm hluboká. Nemohl to být celý průtok Jedovnického potoka. Odhadoval jsem to na 20-30% průtoku. Přepad vody přes práh jsem si podrobně prohlížel. Zdrž zde skutečně přetékala, to mne udivilo. Nad prahem byl strop chodby nejnižší, ale hned dále se prudce zvedl. Vlevo byl skalnatý kout nárazového břehu s ostře vylámanými tvary, v něm ve vodě dole kamení, nad ním nevelký vylámaný komín cca 3m vysoký a dál slepý, úžící se. Potok se stočil v úhlu 90° vpravo do peckovité chodby. Peckovitý strop byl cca 4-5-m vysoko, vlevo stěna stejného typu jako nárazový kout prve, a nahoře nad ní terasa s kameny. Pod stěnou bylo vody méně, při pravém břehu více, ač tento byl písčitý. Vpravo se bahnitopísčitý svah zvedal v úhlu cca 60°až ke stropu, šířka chodby se zvětšovala až na cca 6m, tedy svah byl cca 4-5m vysoký. Potůček tekl očividně dolů chodbou, spíše dómovitou komorou. Její délku odhaduji na cca 12-15m. Končila jakousi skalní bránou nepříliš výraznou, ale vysokou až do stropu, tedy cca 5m. Za ní se otevírala stejná prostora. Jen dále klesala a potok tekl obdobným spádem. Skalka vlevo tvořící břeh se snížila a dále rozpadávala v kout a za ním jen v nízkou terasu. Vpravo za potokem byl opět hlinitopísčitý svah ke stropu a v něm pár balvanů. Jeden z nich byl i v potoce. Byl cca 1m dlouhý a cca 20cm široký. Voda jej obtékala. Vlevo se chodba poněkud rozšířila a končila dvěma chodbovitými kouty cca 2m vysokými. Oddělovala je další skalní brána, pod ní byl malý písčitý ostrůvek uprostřed potoka, pravé rameno vodnatější, levé téměř vyschlé. Za bránou s ostrůvkem byla další obdobná komora, vpravo za potokem stejný svah, jen více balvanů. Vlevo se opět zvedla skalka vysoká asi 3m, nahoře s teráskou a kameny. Druhá komora měla asi 12m, tato třetí komora asi 1m. Končila zase jakousi skalní branou, ale tentokrát nižší, jen asi 3m. Zde také byly za hlinitou nízkou terasou /cca 0,5m nad potokem/ dvě slepé chodby, trochu kratší a nižší, než ty předešlé. Všechny ty chodby jsem prošel. Pod bránou zde byla vlevo nad potokem malá hlinitá pyramida. Na ní jsem na zpáteční cestě seděl a vyléval si boty. Další, čtvrtá komora byla již jen cca 3m vysoká, jen asi 4m široká, ale obdobného typu, jako ty výše. Jen balvanitější a jaksi temnější. Skalka vlevo šla až ke stropu a teráska tam nahoře byla zřejmě jen úzká. Nakonec končila. Pátá komora za další skalní branou byla ještě temnější, nižší a divočejší. Vlevo nad skalní stěnou již nebyla teráska, svah za potokem vpravo byl téměř celý z balvanů. Po nich jsem slézal, když jsem se vracel. Nyní jsem však šel při levé stěně. Ta se zahýbala náhle vlevo a končila koutem. Potok zde mizel v nízkém polosifonu pod závěrovou stěnou. Vlevo nahoru šel skalnatý komín do výšky asi 3m. Závěrová stěna za ohybem levé stěny byla za zdrží jen cca 1m širokou. Tady jsem si na písčině při ohybu vlevo klekl a díval se do polosifonu. Byl cca 20cm vysoký, ale dál se strop asi zvyšoval. Lesklou hladinu jsem viděl nejméně 8-10m daleko. Byla rozlehlá. Polosifon se šířil doleva daleko, uprostřed bylo rovné bahno jako ostrov a vpravo kamsi do tmy rameno vody cca 2m široké. Celková šířka vstupu polosifonu byla asi 3m, uvnitř však šířka byla nejméně 10m. ve zdrži před závěrovou stěnou spadal sifonový svah do neznámé temné hloubky. Dál jít nešlo. Voda stékala viditelně do této zdrže.

Uvědomil jsem si, že jsem musel vejít do sifonu a chtěl jsem se vrátit. Když jsem se otáčel zpět, viděl jsem na protějším břehu potoka cca 1m vysoký ostroh z hlíny a v něm zabodnutou dopravní značku. Neobvyklou, starou, menší, červený kruh, bílé pole uvnitř a číslo 30 / omezení rychlosti/. Řekl jsem si, že je to dobrý vtip. Vpravo od značky však stoupaly do svahu kopané schůdky. Šly zákopkem. Přešel jsem potok a šel po nich nahoru do kouta ke stěně. Byly asi 3-4, na nich žádné stopy, oslizlé vodou. Ve výši cca 1,30m byla trojúhelná hlinitá plošina a v koutě hrubě proražená chodba cca 1,60m vysoká a 0,60m široká. Nepravidelného tvaru. Chodba šla dolů. Začínala stupněm cca 30cm vysokým /dolů/. Vlezl jsem tam s vědomím té třicítky.

Chodba cca 170cm vysoká a velmi pozvolna se rozšiřující klesala v zatáčkách dost prudce dolů a byla asi 12-15m dlouhá. Všude červenavá, rezavé proplástky a trhliny, nějaké náteky a výkvěty, místně slepenec, většinou však ostrohranné tvary, hranolky. Nahoře byla chodba pevnější, čím níže, tím více rozdrolená a mokrá, středem stékal pramének vody. Nejníže pískové dno. Vyšší část chodby byla klikatá, dolnějších cca 5m mírně se zatáčející. V klikaté části byly plechové dveře. Bílé. Zástrčka jako u nábytku. Vůbec ty dveře byly jako od plechové skříně. Tenké, lehké. Když jsem je otevřel, žádný průvan nebyl. Chodba se dole stočila vlevo a otevřela se do vodní komory podobně jako východ z Rudovy štoly do kufru. Jen po ose východu stékal do vody jazyk písku. Jen cca 10cm nad vodou až v ní po 3m zmizel. Jazyk byl jen cca 50-30cm úzký. Vpravo a vlevo /už v ústí chodby/ strmý svah bahna do hloubky. Vlevo zpod stěny se otevíral vývěr polosifonu. Šel rovnoběžně s pískovým jazykem, ale pokračoval mnohem dále. Byl asi tak 6m široký a 20cm nízký. Na jeho konci vpředu vlevo byl úzký kout s komínovitým zakončením ve výši asi 3m. Klekl jsem na konci jazyka a viděl daleko do polosifonu. Vlevo, zpět pod štolu šlo cca 2-3m široké rameno, uprostřed byl za ústím ve vzdálenosti cca 3m nízký bahnitý ostrov ve výši hladiny a vpravo dopředu šla hladina dodaleka, nejméně 10m. Všude temná hloubka vody. Voda však šla odtud jako z vývěru a přes mělčinu, kde končil pískový jazyk. Tady byl bílý píseček a voda jen cca 5cm hluboká. Písek tam ale byl úplně řídký-tekutý. Žádné dno. Zapadl jsem tam po stehna a nic. Vylezl jsem zpět na pískový jazyk a smutně se díval přes ten neschůdný potůček vpřed. Za ním, ve vzdálenosti jen asi 1,5m byla hlinitá lavice se strmými břehy do vody. Vysoká asi 30cm a nahoře úplně rovná a bez jakýchkoli stop. Asi tak 2m od kraje proti jazyku na němž jsem stál, v ní byl zabořený bílý žebřík asi 5-6 stupů. Byl opřený kamsi do stropu, což jsem pro výstupek v něm, neviděl. Chtěl jsem k žebříku, proto jsem ještě jednou zkusil přejít vodu. Zabořil jsem se, ale na bahnitou lavici jsem si sáhl. Byla měkká jako pivní pěna. Ruka mi tam zajela po loket jak nic. Rychle jsem vylezl zase zpět. Potůček mezi lavicí a pískovým jazykem viditelně tekl zleva z vývěru doprava do tůně rozlehlého srpkovitého tvaru. Byla asi tak 3m široká na nejširším místě a zužovala se vpravo zpět kamsi za skalní kulisu a vpravo dopředu asi tak 15m daleko. Tam byla již jen asi 1m úzká a zahýbala vlevo za ohyb skály. Strop celé komory byl peckovitý. Všechno bílé. Viděl jsem tam dobře. Zdálo se mi, že voda v té tůni je zdrží dalšího sifonu, protože šla zvolna trochu dopředu a vpravo.

Dál jsem se nedostal a vrátil jsem se chodbou zpět. Dveře jsem ale už nezastrčil, protože jsem se chtěl vrátit. S někým znalejším místa. To se mi nepovedlo. Vystoupal jsem chodbou do kouta ponuré komory s třicítkou, nešel jsem zpět ale po schůdcích. Seskákal jsem vlevo po kamenech přímo do brány komory no, spěchal jsem. Přešel jsem rychle předposlední komoru a když jsem uviděl tu pěknou pyramidku u potoka, tak jsem si sedl, zapálil svíčku, vylil si boty, znovu nakoukl do těch chodbiček tam, obešel to trochu, zhasl svíčku a raději šel, protože jsem si uvědomil, že se to může třeba vodou zavřít. Brodil jsem se potokem proti proudu a nahoru. Když jsem uviděl zdálky díru, kterou jsem tam vlezl, oddechl jsem si. Nebyla zatopená, ale vody bylo asi víc. Znovu jsem si nabral do bot a prolezl pod převis do dómu. Nešel jsem už ale po celém břehu zdrže. Protože jsem byl mokrý, tak jsem v půli délky zdrže přelezl po čtyřech přes bahnitý svážek zpod převisu ven do dómu. Jak jsem vylezl, hned jsem věděl, že jsem v Dómu překvapení. Zdálo se mi, že to jasně poznávám. Byl tam hlinitý svah vpravo a tam, co končil převis, vysoká terasa s žebříkem. Viděl jsem ho, ale řekl jsem si, že už mám těch žebříků dnes dost a že se vrátím pod Barevnou chodbu, kde počkám, až se bude ta exkurse vracet.

Už mi to zase málo svítilo. Šel jsem rychle kolem Krápníkové galerie a u výtyčky č.6 jsem si sedl / prošel jsem kolem č.5., tedy od Dómu překvapení /. Seděl jsem tam a začalo mi být zima. Zvedl jsem se a šel jsem zpět. Došel do Dómu překvapení přímo a lehce našel ten žebřík ke traverzu, vešel do Rudovy štoly a už jsem utíkal, protože světlo žloutlo čím dál víc. Ze štoly jsem vyběhl rovně a skočil přímo do vývěru Sifonu dřiny. Celý jsem se potopil. Hned jsem ale vyletěl ven a seděl chvilku mezi kůly bednění, co zbylo po potápěčích. Už na břehu. Normálně je to místo 40cm pod vodou. Viděl jsem, že voda zde do Kufru v té chvíli nevyvěrala. Vstal jsem a utíkal Kufrem a Velkou síní přes mostky ke Kaňonům. Jsou tam tři můstky. Šel jsem však poslepu /skoro/ jenom přes dva. Ve Velké síni voda netekla, protože jsem přes třetí mostek nešel.

Když jsem vyšel ze Šenkova sifonu, potkal jsem se s fotografy. Říkali mi, že mi to nesvítí a že mne vyvedou ven. Nechtěl jsem, že to tady znám a šel jsem sám ven. Ve Staré Býčí skále však byla ten den hrozná mlha. Světlo už dodělávalo úplně a tak jsem viděl jen žlutě pod nohy. No, stalo se, že jsem se kolem Pohanských kamenů otočil a šel zpět až k Mapě republiky. Už jsem bloudit nechtěl. Tak jsem se rozběhl za těmi fotografy. Dohnal je až v Dómu překvapení. Jeden z nich šel pak se mnou ven až pod Pohanský komín. Pak se vrátil a já šel ven. Ještě v Halštatu jsem podal zběžný výklad jakési skupince turistů, ale to už jsem nesvítil vůbec. Vyvedl jsem je ale ven a sedl si ke stolu u chaty.

J. Svozil st. se mi smál, že jsem padl do Mořského oka a nechtěl mi věřit, že jsem byl v Chodbě mrtvého muže. Prý žádná taková není. Škoda, že jsem ho nepřesvědčil, abychom se tam hned šli podívat. Třeba by ještě existovala. Že jsem byl mokrý, poslechl jsem ho a šel se převléct. Odjel jsem domů přesvědčený, že to byl nějaký vtip, co na mne někdo z místních zlomyslníků nalíčil. To ta třicítka, to přece svědčilo, že by to vtip být mohl.

Uběhl ale týden a věc mi nedala spát. Že bych bloudil, to se mi nezdálo. Nikdy se mi to nestává. Nemohlo se mi to stát, protože světlo mi opravdu zhasínalo až po tom vykoupání v Kufru. Za týden jsem se jel na to podívat znovu. Tentokrát jsem celou trasu znovu prošel s M. Hyprem. Ale marně. Vchod do Chodby mrtvého muže jsem nenašel. Vlastně našel, ale byl už zase pod vodou té zdrže Sifonu dřiny v Dómu překvapení. A tak je to dodnes.

Zde je Wolfův náčrt:

131. Chodba Mrtvého Muže - Jan Wolf

 

Jan Wolf



Diskuse "Chodba Mrtvého Muže"
Zobrazit : témata / vlákna / podle času
Seřadit podle poslední odpovědi / založení téma.
zatím... Wolf   Před 8 a ¾ rokem
   Bez odpovědí.
2014 v evině j. a DAW ...to pustí snad dál Wolf   Před 9 a ¼ rokem
   4 odpovědi, poslední vložil(a) Wolf před 9 a ¼ rokem
wolf po letech NoBody [109.80.36.xxx]  Před 10 a ¾ rokem
   Bez odpovědí.
může být Wolf   Před 10 a ¾ rokem
   Bez odpovědí.
Možná jen nepodstatná oprava data Kaplan P.   Před 14 a ¼ rokem
   Bez odpovědí.
PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [110104], dnes 61 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZmZkYmQ4OW