Karel Absolon a Býčí skála

Osobnost Karla Absolona postupem času zastínila mnohé své předchůdce i vrstevníky a pro současného milovníka historie krasové speleologie je on tím velikánem, jenž zanechal „stopu ve všech jeskyních“. Jeho nesmazatelný odkaz žije v Moravském krasu dodnes. Zanechal po sobě rozsáhlé a čtivé spisy, ve kterých popisuje časové posloupnosti objevů ve všech jeho koutech. Automaticky je tak jeho aktivita hledána třeba i na lokalitách, kde vůbec nebádal, a nebo jen okrajově. Ne jinak je tomu na Býčí skále. „Tady bádal Absolon, že?“ Zazněla mnohokráte otázka či rezultát před jeskyní. Pravdou je, že odpověď nebude jednoznačná ani u současných členů býčiskalské speleologické skupiny. A jak to tedy bylo?

Mnohokráte jsem se setkal s názorem, že Karel Absolon bádal v Býčí skále. Ale bylo tomu opravdu tak? Bylo a nebylo. V prvé řadě je nutno připomenout, že vědecké dílo K. Absolona dělíme především na část speleologickou a archeologickou. V Moravském krasu je jeho speleologický výzkum z hlediska obecného vnímání výraznější. Nicméně ten je právě v Býčí skále prakticky nulový. Můžeme bezpečně říci, že zde K. Absolon nebádal a k žádným objevům, tím více významným, zde nedošel. Jeho přínos je zde možno nalézt v druhém směru – v archeologii. Lokalitě věnoval velkoformátovou monografii z let 1944-1945 o paleolitu Jižní odbočky na srovnávacím základě.

A proč zde nebádal speleologicky? Odpověď bude obsahovat několik faktorů. Od roku 1909 se Moravský kras teritoriálně rozdělil na dvě bádací oblasti. Severně-střední – českou (pozemky Salmů) a středo-jižní – německou (pozemky Lichtensteinů). Jelikož Býčí skála spadala do německé oblasti, bádal K. Absolon např. kolem Macochy na severu, dále v Rudickém propadání, ale ne zde. Jeho vztahy s německými kolegy se velmi rychle zhoršily již kolem roku 1909. Po vzniku Československa a brzkém odnětí pozemků Lichtensteinům vládou v roku 1919 spadala Býčí skála sice pod nově vzniklou českou zemědělskou univerzitu v Brně, ale bádací území němečtí jeskyňáři uhájili. Dalším faktorem je skutečnost, že od roku 1921 až do konce války v roku 1945 byl předsedou německých jeskyňářů – záhadná a málo známá osoba - Alfons Zlamal, se kterým měl Karel Absolon možná až extrémně špatné vztahy. Absolon prováděl své první a zároveň poslední výzkumy na Býčí skále v Jižní odbočce několik roků před druhou světovou válkou v letech 1936-1938 s pomocí R. a V. Czižkových, geologa K. Zapletala, paleontologa A. Stehlíka a jeskyňáře F. Ševčíka. Šlo o revizní odkryvy na dlouho známé archeologické lokalitě. Domnívám se, že výzkumy speleologické mu byly "na německém území" znemožněny. Nevraživost Zlamala k Absolonovi vyvrcholila Absolonovým odstavením z dění v Moravském zemském muzeu a na výzkumu Moravského krasu v roce 1943, kde právě novým německým vedením dosazený A. Zlamal sehrál onu roli „zlého nástupce“. Právě v době válečné domácí izolace napsal K. Absolon onu rozsáhlou monografii o Býčí skále. Ta vyšla těsně po válce s po válce dopsanou předmluvou, v níž K. Absolon sugestivně popsal svá válečná strádání.

Ale ani po druhé světové válce, po odsunu Němců z Brna a převzetí celého Moravského krasu českými speleology, se K. Absolon do Býčí skály bádat nevydal. Prakticky již od roku 1944, kdy byli němečtí speleologové nasazeni na frontách, organizoval na německém bádacím území mladé jeskyňáře Antonín Boček. Mladí kluci pod Bočkovým vedením brousili kolem Býčí skály a vrhli se na ni s vervou již v průběhu roku 1945 organizováni v nově vzniklém Speleologickém klubu v Brně. V roku 1947 vyčerpali členové brněnského Speleologického klubu Šenkův sifon a v několika etapách se pokoušeli o překonání Přítokového sifonu (dnešního Sifonu dřiny) v Nové Býčí skále. Četné články o Býčí skále vyšly v novém periodiku Českolsovenský kras. Doklady o aktivitách K. Absolona v Býčí skále v tomto období opět chybějí.

Nové politické poměry v 50 letech. 20. století začaly s nevraživostí pohlížet na masovou krasovou jednotu sloučenou do Speleologického klubu v Brně. Podobné spolky bez politické kontroly nebyly žádány. Vhodná doba k rozlámání nastala s úmrtím prvního předsedy Speleologického klubu v Brně - Antonína Bočka, jenž skonal dne 18. srpna 1955. A tak nastala nová éra malých závodních kroužků a klubů, které byly lépe pod politickou kontrolou v znárodněných podnicích. Tuto vlnu odstartovala právě Býčí skála novým adamovským speleologickým kroužkem vzniklým již v roku 1954. Následovaly i další u podniků v Brně a Blansku. Noví speleologové prahli po informacích a překypovali badatelským zápalem. Sem datujeme dopisy členů adamovského speleologického kroužku Karlu Absolonovi. A tak se na sklonku svého života stala tato krasová osobnost rádcem při prvních krocích adamovských býčiskaláků. Karel Absolon zemřel dne 6. října 1960.

Po jeho smti v roce 1970 vyšla známá dvoudílná monografie Moravský kras 1 a 2, kde jsou v druhém díle obšírně shrnuty speleologické poznatky svých předchůdců a vrstevníků z Býčí skály. Vlastní speleologické výzkumy zde K. Absolon nikdy nepodnikal. Obdobně shrnul archeologické poznatky svých předchůdců, vrstevníků a také svá vlastní pozorování z let 1936-1938.

Korespondence adamovaského speleologického kroužku s Karlem Absolonem v letech 1955-1957

Obr. 1: Korespondenční lístek členů speleologického kroužku potvrzující návštěvu v bytě K. Absolona.

Obr. 2: Korespondenční lístek členů speleologického kroužku potvrzující návštěvu v bytě K. Absolona (druhá strana korespondenčního lístku, navazuje na obr. 1).

Obr. 3: Úprava skály u Josefova. Cenná fotografie není datována, korespondence adamovského speleologického kroužku s K. Absolonem náleží mezi roky 1955-1957. Podle jiného souboru fotografií (www.byciskala.cz; galerie, 27. 2. 2005), je tento stavební zásah datovaný do roku 1955.

Obr. 4: Dopis Vladimíra Nováka K. Absolonovi o pracích speleologického kroužku v Býčí skále, zejména pak v Brunině jeskyni.

Obr. 5: Dopis Vladimíra Nováka K. Absolonovi o pracích speleologického kroužku v Býčí skále, zejména pak v Brunině jeskyni. V levé dolní části jsou Absolonovy poznámky, které si s oblibou psal na obdržené dopisy svým těžce čitelným rukopisem (druhá strana dopisu, navazuje na obr. 4).

Obr. 6: Dopis Vladimíra Nováka K. Absolonovi o pracích speleologického kroužku v Býčí skále, zejména pak o vztahu Býčí skály a Harbešské plošiny, kam se speleologický kroužek chystal vyrazit na průzkumy.

Obr. 7: Dopis Vladimíra Nováka K. Absolonovi o pracích speleologického kroužku v Býčí skále, zejména pak o vztahu Býčí skály a Harbešské plošiny, kam se speleologický kroužek chystal vyrazit na průzkumy. Spodní část stránky nejlépe dokládá vřelý vztah pisatele ke K. Absolonovi (druhá strana dopisu, navazuje na obr. 6).

Obr. 8: Plakát výstavy Josefovské údolí ve dnech 12.-22. května 1957.

Obr. 9: Pozvánka na slavnostní zahájení výstavy Josefovské údolí vložená do dopisu K. Absolonovi.

Obr. 10: Brožura k výstavě Josefovské údolí. Z dokumentu jasně vyplývá, že pozdější členové adamovského speleologického kroužku, založeneho v roku 1954, bádali v Josefovském údolí již o mnoho roků dříve.

Závěr

Karel Absolon jako speleolog v Býčí skále nebádal.

Karel Absolon jako archeolog v Býčí skále bádal a také o ní psal. Pořizoval zde také fotografie.

V Tišnově dne 1. října 2013 Martin Golec