Dnes jsou ženy jeskyňářky přirozenou součástí podzemního výzkumu. Ani by nás napadlo, že ještě před sto roky bylo bádání výhradně v rukou mužů. Ostatně v této době ženy neměly volební právo, potkat je na studiích nebylo rozhodně obvyklé, ve většině dnešních zaměstnání neměly místo a bylo stále obvyklé, že pojímaly za manžely adepty vybrané hlavami rodin nikoliv vlastní vůlí.

A jak to bylo s počátky v podzemí u českých dam? Nu, mnoho toho nevíme, ale něco málo už ano. V roce 2002 vyšel ve Speleu č. 34 článek Milana Kunze s názvem „První česká speleoložka" (Kunz 2002). Šlo o Antonii Lorenzovou z Brna, přezdívanou „Pačin". Autor článku popisuje, jak zastihl jejího syna u kamen, pálícího její pozůstalost. Ve stejném článku vyšla i její fotografie, na které je  zachycena v jeskyňářském úboru  s čepicí, po boku svého kolegy (snoubence?) v Punkevních jeskyních (obr. 1). Víme o ní, že opravdu aktivně navštěvovala jeskyně. Nevíme o ní, jestli byla oficiálně organizována v Jeskynní sekci Přírodovědného klubu v Brně, který v této době bádal pod vedením Karla Absolona hlavně v oblasti Suchého žlebu. Zde došlo právě v roce 1909 k objevu Punkevních jeskyní a v roku 1910 Kateřinské Jeskyně. V této době pobývala Antonie Lonrenzová po boku svého snoubence „oficiála Jescheka" (Anonymous 1913, 34; u K. Absolona Ježka) u objevitelských prací. Právě Jeschek vystoupil do komínku (nynější druhé schodiště v Punkevních jeskyních), dospěl až před propast na kraj vlastního krápníkového dómu a právě on měl přivolat K. Absolona slovy: „Pane doktore, rychle pojďte sem, já to první nechci vidět", aby do objevu nevstoupil jako první. A znovu právě Jeschek byl společně s Bočkem a Valentou u objevu Kateřinské jeskyně v následujícím roku 1910, kdy ale trio naopak Absolonovi nechtělo prvenství dopřát.

Nedávno se mi dostaly do rukou dokumenty policejního archivu (Golec 2013a), který monitoroval po dlouhá léta činnost spolku GfH SdVDT (Gruppe für Höhlenforschung, Sektion des Verines deutscher Touristen). V seznamu členů z 24. ledna 1923 se mezi jmény zakládajících členů spolku objevili manželé Dr. Gertrude Jedliczka-Pullitzer a Wenzel Jedliczka, oba bytem na Ratwitgasse 10, Brünn (Brno). Wenzel (Václav) Jedliczka byl jmenován na dokumentech z 15. května 1920, 11. února 1921 a 16. února 1922 jako člen vedení s funkcí pokladník. Důležité je zjištění, že byli jmenováni mezi zakládajícími členy a počátky jejich činnosti tak spadají do období před první světovou válku. Přesné datum vzniku GfH mi není známo (snad kolem 1907?). V roce 1923 již asi ve skupině nepracovali, to by byli vedeni v seznamu činných členů. Identifikace osob na fotografiích členů spolku činí zatím veliké problémy a kromě G. Nouackha a R. Czižka zůstávají osoby na fotografiích prozatím anonymní.

Zpráva o členství ženy v německém spolku  pro výzkum jeskyní podnítila můj zájem o tento cenný fotografický materiál (částečně publikovaný Šebeček 2007). Na třech exemplářích se mi podařilo identifikovat ženu a z toho ve všech případech v jeskyni. Domnívám se, že by se mělo jednat právě o Dr. Gertrude Jedliczka-Pullitzer. Na dvou fotografiích z Býčí skály z výklenku Prst u Šenkova sifonu byla zachycena osoba v sukni (obr. 4). Tyto fotografie náleží bezpečně do let 1912-13, kdy zde byla instalována strojovna dodávající pohon vrtné soupravě, kterou se členové sekce pokoušeli zvyšovat strop nad Šenkovým sifonem (Býčím jezerem), než byli zastaveni válkou. Třetí fotografie ukazuje speleoložku v Ochozké jeskyni se svíčkou v ruce (Golec 2013b, obr. 12). Je oblečena do mužských šatů a má na hlavě čepici (kuklu?; obr. 3). Datování této fotografie bude náležet do období buď těsně před, nebo těsně po první světové válce. Nicméně na základě časového vymezení činností na fotografiích se domnívám, že jde o fotku předválečnou. Poválečná činnost - např. čerpací pokus na Býčí skále a dokumentace Nové Býčí skály zcela chybí.

Závěrem bych uvedl, že v období před první světovou válkou v  Moravském Švýcarsku (Moravském krasu) působily nejméně dvě ženy - speleoložky. Antonie Lorencová a Dr. Gertrude Jedliczka-Pullitzer. Jak nyní naložit s názvem článku Milana Kunze o první české speleoložce? Obě ženy byly průkopnicemi tét činnosti mezi ženami zhruba ve stejném období. Tonička je vyobrazena na portrétu ve vlastnictví V. Šebečka v roce 1909 (dost pravděpodobně bádala i dříve), Trudi byla zakládající členkou skupiny, která působila v tomto období v jiné části krasu. Oficiální podklady nemám. Obě ženy stály po boku svých partnerů - jeskyňářů, obě se odvážily do jeskyní, obě navlékly mužský - nesporně pro jeskyně pohodlnější - šat. Antonie bádala na „českém" severu, Gertrude na „německém" středo-jihu. Monarchie, společnost, Brno i Moravský kras byly dvojí, byly i dva jazyky a dvě národnostní větve. Obě ženy pravděpodobně mluvily oběma jazyky. O Antonii víme, že její mateřštinou byla čeština. Moravské Švýcarsko byl název používaný německými jeskyňáři, Moravský kras použili poprvé Češi V. J. Procházka, K. Absolon nebo A. Boček. Němci té doby se považovali za Němce z Moravy. Obdobně Němci z Čech se cítili být Böhmisch, neboli Němci z Česka. Vše bylo promícháno, vše propojeno a tak trochu nesmiřitelně odděleno. Záleželo na povaze jedinců. K. Absolon vydával práce (i) německy, členové GfH SdVDT vydávali (i) česky. V roce 1909, kdy obě dámy navštěvovaly jeskyně, členové německého spolku pracovali pro K. Absolona na páté macošské výpravě. Zde byla také Antonie, jež zachytila své zážitky na kresbě, kde dokonce sestupuje do Macochy. Navštívila skutečně propast? (obr. 2; Kunz 2002).

A kdo byl první českou speleoložkou? Antonie nebo Gertrude? Odpověď se pokusím definovat tak trochu v duchu uvažování počátku 20. století. Obě dámy byly jistě prvními speleoložkami v tehdejší monarchii - Tonička v Moravském krasu a Trudi v Moravském Švýcarsku. A aby se nikdo nepřel, kdo byl první českou speleoložkou, prohlašuji, obě dámy byly „prvními moravskými speleoložkami", v duchu národnostně-územním.

Každopádně Gertrude je první býčiskalskou speleoložkou. Napůl s českým a napůl s německým příjmením. Jak dobové. Zajímalo by mne, jaké vzdělání Gertrude měla. Byla-li lékařkou, určitě zajišťovala zdravotní dohled. To se již sotva dozvíme.

Staří horníci říkávali, že ženy v podzemí přinášejí neštěstí a nepatří tam. Tento článek přináší svědectví o dvou průkopnicích, které natrvalo zvrátily tyto staleté pověry. Článek věnuji všem ženám v podzemí, bez nichž by to dneska prostě už nešlo!

Literatura:

Anonymous 1913: Moravský kras aneb Dr. Karel Absolon v pravém světle, Vydáno společností pro zachování jeskynních

krás v Moravském krasu, Praha.

Golec, M. 2013: Gruppe für Höhlenforschung. Sektion des Vereines deutscher Touristen Brünn, www.byciskala.cz, články,

3.3.2013

Golec 2013b: GfH SdVDT - Ochozská jeskyně, www.byciskala.cz, články 15.4.2013

Kunz, M. 2002: První česká speleoložka, Speleo 34, 29-30.

Šebeček, V. 2007: O činnosti VDT z roku 1912, www.byciskala.cz, galerie, 20.4.2007

V Tišnově dne 15. dubna 2013