O německých jeskyňářích obecně nevíme mnoho a o naprosté většině vůbec nic. O bratrech Kubaskovych ale dodnes na různých webových stránkách kolují drobné zprávičky, jsou velmi roztříštěny a mnozí krasoví čtenáři vůbec netuší, že spolu souvisí. A tak jak postupně procházím řadu zdrojů, ať již publikovaných nebo veřejnosti zcela neznámých, domnívám se, že dozrál čas na malou sumarizaci našich poznatků o nich. Bratři měli to štěstí, že na počátku dvacátého století začali „vrtat" do takových vědních oborů a zejména do míst v krase, které se hřejí i po sto letech v naší nemalé pozornosti. Proto se stále nachází nemálo historiemilců, kterým Kubaskovi stojí za to, aby o nich bylo něco známo. Kéž by těch informací bylo více.

Data jejich narození a smrti neznáme. Dokonce ani nevíme, kdo z nich byl starší a jaký byl vztah mezi nimi. Oba pocházeli z Bílovic nad Svitavou, komunikovali německy, dosvědčily to jejich vlastnoručně psané dopisy K. Absolonovi (archiv dopisů K. Absolona, uloženo v MZM - pavilon Anthropos, za možnost nahlédnutí děkuji příteli P. Kostrhunovi). Psali se bez české diakritiky a nesprávně jsou uváděni v poválečné literatuře až dodnes jako Karel a Viktor Kubáskovi. To že mluvili a psali německy jako rodnou řečí dosvědčuje i dopis maminky Maritz Kubasek K. Absolonovi za první světové války a z rukopisů obou bratrů témuž badateli. Snad i právě tato znalost němčiny přispěla k jejich válečnému nasazení v armádě. Nevíme.

O obou bratrech víme, že měli kvalitní vzdělání, z policejního archivu ze dne 29. května 1914 je Viktor Kubasek uváděn ve spolku GfH SdVDT jako pokladník (Zahlmeister) - byl tedy členem nejvyššího vedení skupiny, civilním povoláním byl Bankoffizial (bankovní úředník), bytem na ulici Dr. Karl Reissiggasse 34 v Brně. O Karl (Josef) Kubaskovi víme, že studoval brněnskou německou techniku a již před válkou zdárně ukončil studia, získal titul ing. a stal se na ní dokonce asistentem. Právě brněnská německá technika byla významnou „líhní" členů GfH SdVDT. Domníváme se, že nebyl členem tohoto spolku. Rozhodně nebyl v jeho vedení a nemáme žádný důkaz o členství. Nevlastníme ale úplné předválečné seznamy členů. Ve výroční zprávě GfH SdVDT za rok 1912 vůbec nefiguruje, naopak bratr Viktor je několikrát jmenován a je mu děkováno za velmi cennou práci pro spolek a díky němu získala skupina cenné příspěvky. Viktor Kubasek je ve zprávě několikrát jmenován a dozvídáme se, že zastával funkci náčelníka/předsedy pro práce v Ochozské jeskyni, což byla po G. Nouckhovi druhá nejvyšší funkce, každopádně skupina se tehdy už přesouvala do Býčí skály, takže byla organizována již paralelně podle lokalit, což bylo v této době obvyklé.

Karl Kubasek co by student brněnské reálky v roce 1905 nalezl v jižním Moravském krasu v jeskyní Švédově stolu onu známou spodní čelist neandertálského člověka a tím se nadobro zapsal do dějin paleolitického výzkumu na Moravě (Klíma 1962, 14; Jelínek 1962, 263). Dnes je známá také jako jako "Ochozská čelist". V současnosti se nachází v trezoru MZM (ústní sdělení P. Nerudy) a unikla zkáze jiných paleolitických nálezů v Mikulovském zámku na konci druhé světové války. Kromě nálezů fragmentů čelistí ze Šipky (K. J. Maška) a Kůlny (K. Valoch) jde dodnes o nesmírně vzácné přímé doklady po vyhynulém druhu Homo /sapiens/ neanderthalensis.

Obr. 1. "Ochozská čelist", jeskyně Švédův stůl, šťastný nálezce student brněnské reálky Karl Kubasek (Jelínek 1962, 284).

Nyní se dostáváme k rozsáhlým aktivitám Karl Kubaska. Jeho činnost zapadá v oblasti krasu do sféry archeologické (nález čelisti), dále speleologické a hlavně pak vynikl zejména jako vynikající průkopník horolezectví. V roce 1909 se třem studentům brněnské techniky podařilo objevit Malčinu jeskyni - byli to K. Kubasek, G. Nouackh a L. Keller v neděli 23. května  (Anonym 1909; Pokorný 2000). Protože K. Kubasek již v roce 1908 dosáhl částečné prolongace v této jeskyni, vyzval jej G. Nouackh po zásadním společném objevu k pojmenování jeskyně - ta dostala název po Kubaskově sestře Amalii - tj. Maltschigrotte (Malčina jeskyně).

Díky A. Bočkovi, se kterým měli mladí členové GfH SdVDT velmi dobré vztahy, se nám dochovala informace, že bratři K. a V. Kubaskovi a G. Nouackh provedli  dne 13. - 14. 7. 1909 sestup do Ostrovské propasti a dosáhli hloubky -38 m. O akci podali zprávu A. Absolonovi, se kterým v této době ještě dobře vycházeli (Novák - Ryšavý 1951, 241-342). O sestup do "vesnického kanálu" plného tlejících zbytků se pokoušelo více badatelů, M. Kříž, -3 m, F. Koudelka -15 m a  opakovaně Absolonovy výpravy dosáhly asi poloviny hloubky německých kolegů. Z tohoto sestupu pochází velmi cenná fotografie K. Kubaska a G. Nouackha mezi vesnickou omladinou.

Obr. 2: Karl Kubasek a Gunter Nouackh před Ostrovskou propastí v roce 1909. Foto asi Viktor Kubasek (Novák - Ryšavý 1951, 242).

V roce 1909 uspořádal K. Absolon poslední z pěti sestupů - expedic - do Macochy horolezeckým způsobem z Dolního můstku. Jedním z členů této výpravy byl i speleolog ing. kand. Karl Kubasek, zdatný horolezec byl pověřen konkrétními úkoly, které sám nabídl. Prováděl zaměření vodních jeskyněk na východní straně propasti a Trámových jeskyní na západní straně propasti (Absolon 1970, 368). K. Absolon ale uvedl Josef Kubásek, toto křestní jméno uvedl také již v roce 1912 (Absolon 1912), nesporně ale jde o Karl Kubaska.Výpravy se zúčastnili všichni tři objevitelé Malčiny jeskyně z tohoto roku, tedy K. Kubasek, G. Nouackh a L. Keller (Dvořák 2008, 20-22).

Nesmazatelně se Karl Kubasek zapsal mezi horolezce. Tento stále populárnější sport si uchoval velmi živou vzpomínku na tohoto lezce. A to hned z několika důvodů. Jestliže se „nesmrtelně" zapsal mezi zásadní objevy krasové archeologie nálezem dolní čelisti neandrtálce, tak mezi horolezci je „nesmrtelně" zapsán jako pokořitel první cesty na Krkavčí skále, která je dodnes vyhledávanou lezeckou stěnou nedaleko Brna. Pojmy jako Kubaskova cesta nebo Kubaskuv hák je běžným současným žargonem lezců na této lokalitě. Zájem o historii lezení je velmi zřetelný, a je možno se začíst do příspěvků na stránkách POK-BLOKu (všechny jeho internetové odkazy najdete níže). Vycházejí z německé literatury předválečného období (Czerny - Krammer - Wagner 1938; děkuji mnohokráte V. A Gregorovi - Celofánovi do Kanady za naskenovanou kopii; dále pak cenný příspěvek O. Bernhardta v časopise Bergwart z května 1933 - zde i ke smrti K. Kubaska). Cituji z uvedených prací (Czerny - Krammer - Wagner 1938): „Krkavčí skála byla známa brněnským lezcům již v období před 1. světovou válkou. Do této doby také spadají první pokusy o průstup jejími strmými stěnami. První cesta byla zdolána někdy v roce 1911 Karl Kubaskem a jeho přítelem Bazantem. Díky tvaru své linie byla nazývána W-cesta. Kubasek byl jedním ze zakladatelů tehdejšího lezeckého oddílu a je považován za jednoho z nejlepších lezců tehdejší doby. Společně se svými přáteli Klugem a Bazantem podnikali v té době nejobtížnější túry v Dolomitech a ukazovali již tehdy světu kvality brněnské lezecké školy".

Obr. 3: Vyobrazení Kubáskovy cesty a „Kubaskova háku" (Kubasek Haken) na levé straně Krkavčí skály (O. Bernhardt, Bergwart 1933).

 „Přímý průstup stěnou ležel Kubáskovi velmi na srdci, neděli co neděli se ubíral do Josefovského údolí a pokoušel se o výstup. O jeho marné snaze svědčí jím zatlučené jištění, tzv. Kubaskuv hák, v cestě Mausiweg (nynější Kubaskova cesta, klas. 5+). Během světové války pak byli brněnští lezci rozptýleni po všemožných bojištích".

(O. Bernhardt, Bergwart z května 1933):

„Byla překrásná červnová neděle roku 1913. V Josefově na louce u mohutné Krkavčí skály leželi v trávě dva mladíci, studovali pečlivě tu lákavou a zároveň výhružnou stěnu a občas pohlédli na oblaka plynoucí nad jejich hlavami. Tito dva lezci s oděvem opotřebovaným od tvrdé lezecké dřiny, byli můj přítel Bazant a jeho lezecký učitel a nedostižný skalní mistr Karl Kubasek, mezi předválečnými lezci známý pod přezdívkou Kubo. Jeho medvědí síla, kterou tak rád předváděl, byla příslibem, že další lezecký „problém" v jeho domácké oblasti bude úspěšně vyřešen."

„Už týdny ti dva, neděli co neděli, přicházeli k flirtující panenské stěně, s jejími dosud nezlezenými bezmála sta metry výšky, stejně jako doposud nezkrocená Martinka v Pavlovských vrších. Ze všech stran se oba dva pokoušeli o průstup. Nejprve to zkusili zleva, od úpatí stěny u výrazné jeskyně (směr 1-2 na obrázku 3), ale nahoře rozprostírající se abnormálně strmé až převislé hladké stěny zmařily jakýkoliv pokus o předvedení jejich lezeckého umění. Další pokus začali slaněním z vrchního zábradlí, za podpory přátel ze skupiny brněnských akademiků, kteří zde došli pěšinou se shora."

Obr. 4: Prvovýstup Karl Kubaska na Krkavčí skále W-cestou neboli Werutou (a-k) a Kubaskova cesta vlevo (1-2) - jím nepokořená.

"Skrz úzké komíny v pravé části stěny (a-b, c-d) sestoupili téměř do poloviny stěny na kazatelnu (d). Později objevili pokračování přes suťovisko k jeskyni (e) a zatloukli slaňovací kruh ve výšce pilíře (f), vzdušným slaněním dosáhli suťovisko a nakonec i velkou horní jeskyni (i). Tato jeskyně byla již dříve dosažena slaněním seshora a skrývala kartu prvovýstupců. Autor těchto řádků  (O. Bernhardt - pozn. autora) zde během lezení uložil s Karl Kubaskem malou stěnovou knížku. Se značnými obtížemi, bez možnosti zajištění, se skalním lvům konečně podařil volný přelez vrcholové spáry (k) až na vrchol, vlevo od horního altánku. „Kubo", který již zdolal Vajoletky a další těžké věže v jižním Tirolsku si myslí: „Horní spára na Krkavčí je sice krátká, ale nejtěžší spáry na Vajoletkách jsou oproti ní technické". Poutníci, jejichž pobožné písně k nim doléhali zezdola z ulic Josefova, si ukazovali jejich směrem, vyděšení, když slyšeli pokřiky lezců ozývající se ze stěny a křižujíce se spěchali urychleně dál svou cestou. Nemohlo se přece jednat o nic jiného, než že ti nahoře byli spolčeni s ďáblem, když dokázali zdolat takovou stěnu."

„Pak přišla 1. světová válka. Kamarádství bylo rázem přerušeno. Přítel Kubo strávil válku jako válečný letec. O jeho odvaze svědčí např. nouzové přistání na hladině Jadranu, kdy se zachránil na plovoucím trupu svého letadla, jehož zbylé části se potopily. Se svou kapesní pistolí se bránil před zajetím posádkou anglického torpédoborce. Nakonec skončil v důstojníckém táboře v Itálii. Zrada zabránila jeho útěku a uvrhla jej do kasemat v Janově. Tam našeho Herkula, kterému nedokázala ublížit skála či led, skolila zákeřná chřipka".

Karl Kubasek obdržel ještě za války dopis od svých kolegů, kterým se povedlo po jeho cestě na levé straně skály vylézt dne 2. 5. 1916. V odpovědi stála gratulace a přípis „Vy mizerové, nemohli jste tu moji Krkavčí skálu nechat na pokoji?" Tato informace nezapadá do časového rámce a muselo k tomu dojít o rok dříve, Karl byl v této době již půl roku po smrti. Každopádně se do Moravského Švýcarska - jak se mu říkalo - už nikdy nevrátil.

Obr. 5: Pomník padlým občanům z Bílovic nad Svitavou v 1. světové válce z roku 1915 vybudoval místní Sokol na popud Rudolfa Těsnohlídka. Jde o nejstarší pomník svého druhu v Evropě. V této době se opravdu ještě pomníky nestavěly - válka teperve nabírala na síle. Oba bratři padli již v roce 1915, jsou na něm uvedeni Viktor i Karel Kubaskovi. Nesporně jde o německé krasové badatele.

Na závěr příspěvku se vraťme k Viktoru Kubaskovi. Ten se jako člen skupiny pro výzkum jeskyní upíral k jeskynnímu výzkumu. Z oblasti středního krasu nám zůstaly informace ze dvou lokalit, z nichž první objevil 31. 12 1910 a dnes ji známe pod názvem Sivestrovka (Boček 1928; Wikipedie). Druhá lokalita dodnes zůstává a asi navždy i zůstane utajena. Je jí tajemná Děravka v centru Habrůbecko-Rudické plošiny (Boček 1928; Burkhardt - Zedníček 1951-55; dále M. Šenkyřík), o kterých v průběhu celého dvacátého století kolovaly opakované zprávy jako o spontánně otevřené propasti, na dně které měla být slyšet tekoucí voda. Viktor Kubasek měl těsně před první světovou válkou onu propast prozkoumat a své tajemství si vzal do válečného hrobu, který našel na frontě v Haliči v roce 1915 (jihovýchodní Polsko, německy Galicien).

Historickou tečku za shrnutím našich znalostí o bratrech Kubaskovych končíme v osobním archivu K. Absolona. Obsahuje mimo vlastnoručně psané dopisy obou z nich, ze kterých se nedovídáme žádné zásadní informace. Naproti tomu za povšimnutí stojí německy psaný smutný dopis rodičů obou již zesnulých synů ze 16. prosince 1915. Moritz Kubasek se ženou v něm děkují K. Absolonovi za písemnou kondolenci k úmrtí syna Karla a popisují mu osud vzácné spodní čelisti neandrtálce ze Švédova stolu. Na závěr článku předkládám hořce smutný dopis:

Bilowitz (Bílovice), 16. prosince 1915

Vážený pane doktore!

Děkujeme Vám nejsrdečněji za účast ohledně smrti našeho syna Karla. On stejně jako Viktor zemřeli oba hrdinskou smrtí pro svou vlast. Karl v důsledku revmatu a srdečního onemocnění, které si přivodil pádu (=zřícením letadla) na jižním Jadranu v měsíci únoru v ledové vodě a vichru scirocco a Viktor před nepřítelem v čele své roty v Haliči.

Oba byli Vašimi přáteli a výzkumu přírody oddaní tělem i duší. Za prvé věda nezná národní protiklady a před majestátem smrti mlčí nebo má před ním mlčet.

Co se spodní čelisti z Ochoze týče, můžeme Vám sdělit jen následující: Jistý Ing. Friedrich z Belgie našel společnou řeč ohledně předání spodní čelisti jakési antropologické společnosti a Karl mu ji prý předal. Přes pátrání policie a na konzulátech zůstávají šetření ohledně osoby takzvaného Ing. Friedrich bez úspěchu. *) zdá se, že jde o podvodníka (připsáno na okraji)
Bližší o této věci se dozvíme od naší dcery provdané ve Vídni za Ing. Kellera, se kterým Karl ohledně této spodní čelisti korespondoval. Výsledek Vám později oznámíme. Zatím zůstáváme se srdečnými díky Vašimi oddanými

Moritz Kubasek a manželka

Bílovice nad Svit.

(Překlad L. Minařík)

Bratři Kubaskovi zemřeli jako tisíce a tisíce mladých kluků v nesmyslné válce za císaře a vlast, která v roce 1918 navíc přestala existovat. Jejich jména jsou vtesána do unikátního pomníku v Bílovicích nad Svitavou, jehož stavbu inicioval Rudolf Těsnohlídek. Nachází se na krásném místě, na ostrově v řece Svitavě. Na jeho boku najdeme také tabulku se nápisem, že jde o první válečný pomník v Evropě.  Inicioval jej místní Sokol již v roce 1915. Jména všech padlých jsou pak dodána až v roce 1918. Najdeme na něm česky psaná jména Viktor Kubásek a Karel Kubásek - alias Kubo. Oba mladí muži padli mladí a jistě by toho v Moravském Švýcarsku mnoho dokázali, Karel by zdolal mnoho nových skalních cest, Viktor by byl u objevu Nové Býčí skály a prozradil by nám možná, co byla a kde ležela legendární Děravka. Nestalo se tak. Snad je potěší alespoň tahle malá připomínka jejich zanechané stopy v Moravském krasu po sto letech a milovníkům krasové historie pomůže k hlubšímu poznání jejich životního příběhu.

Literatura a internetové zdroje:

Absolon, K. 1912: Průvodce Moravským krasem, zejména jeho krápníkovými jeskyněmi v okrsku Blansko-Punkva-Macocha-

Sloup-Jadovnice, Brno.

Absolon, K. 1970: Moravský kras 1, Brno.

Anonymus 1909: Erschliesung eine neue Tropfsteingrotte in der Mährischen Schweiz, Tagesbote 24. 5. 1909

Boček, A. 1928: Průvodce Moravským Krasem: Popis celého území Krasu na Moravě, hlavně jeskynních bludišť ve Sloupě,

Ostrově, u Macochy, u Jedovic (Rudic), v Josefském a Ochozském údolí, Praha.

Burkhardt, R. - Zedníček, O. 1951-1955: Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. Československý kras 4-7,

1-116.

Czerny, A. - Krammer, F. - Wagner, E. 1938: Kletterführer durch die Rabensteinwand (Striefelswand) bei Brünn, Brünn.

Dvořák, Z. 2008: Český speleoalpinismus (1723-2000), Magisterská diplomová práce FF MU Brno.

Pokorný, J. 2001: Malčina jeskyně v Hádeckém žlebu, Speleo 28, http://goo.gl/TImF7

Jelínek, J. 1962: Der Unterkiefer von Ochoz. Ein Beitrag zu seiner phylogenetischen Stellung, in: Die Erforschung der Höhle

Švédův stůl 1953-1955, 261-284.

Klíma, B. 1962: Die archäeologische Erfoschung der Höhle „Švédův stůl" in Mähren, in: in: Die Erforschung der Höhle Švédův stůl

1953-1955, 7-96.

Mátl, Š. 2012: Nový překlad výroční zprávy VDT za rok 2012, www.byciskala.cz, články, 29. 2. 2012.

Novák, V. - Ryšavý, P.  1951: Nové speleologické práce v okolí Ostrova u Macochy v Moravském krasu, Československý kras 4,

233-254.

Oliva, M. - Kostrhun, P. 2009: Obrazy z Výzkumu moravského paleolitu, Brno.

Šebeček, V. 2007: Zpráva o činnosti VDT z roku 1912, www.byciskala.cz, články, 20. 4. 2007.

Šebeček, V. 2007: O činnosti VDT z roku 1912, www.byciskala.cz, galerie, 20. 4. 2007.

Zdroje lezeckého webu POK-BLOK:

Rabensteinwand: http://fotonec.blogspot.cz/2010/02/rabensteinwand.html

Kubáskova cesta: http://fotonec.blogspot.cz/2010/04/kubaskova-cesta.html

Krkavčí skála - historie naposled: http://fotonec.blogspot.cz/2010/09/krkavci-skala-historie-naposled.html

Historie lezení v Josefovském údolí: http://fotonec.blogspot.cz/2010/09/historie.html

Historie a vývoj horolezectví v Moravském Krasu: http://fotonec.blogspot.cz/2011/12/historie-vyvoj-horolezectvi-v-moravskem.html

Martin Golec v Tišnově dne 28. 3. 2013