Kostnice v Brně, nově otevřená pro veřejnost, není sice nic pro skalní jeskyňáře, ale návštěvu podzemního prostoru tak výjimečného druhu si nenechte ujít. Jen si předem ujasněte vaše očekávání. Reklamní slogan - druhá největší kostnice po pařížských katakombách, je samozřejmě trochu zavádějící, jako by pocházel z pera Karla Absolona. Je jistě oprávněný co do počtu uložených lidských ostatků, ale vzbuzuje příliš velké představy o prostoru, který na návštěvníka čeká. Kostnice je spíše komorního charakteru. Ale to je také moje první a poslední výtka.

Z ulice před kostelem sestoupíte po schodišti do malého vestibulu, kde zakoupíte vstupenku (140,- Kč) a ve stanovenou dobu se malé skupinky, jistým způsobem rozechvělých návštěvníků ujmou s krátkým proslovem dvě průvodkyně, které by mohly být ozdobou každé jeskyňářské skupiny. Pokud zakoupíte vstupenku na dvanáctou hodinu, doprovází vaši cestu do říše mrtvých zvonění kostelních zvonů. Uvnitř se již průvodkyně stáhnou do pozadí a nechají vás procházet se kostnicí samostatně. Takže si můžete najít trochu soukromí, poslouchat krásnou hudbu z reproduktorů a prohlížet zajímavé umělecké plastiky. Hlavně však mezi množstvím lidských pozůstatků, sestavených do snad morbidních, ale jistě estetických tvarů, můžete přemýšlet o životě a smrti.

Kolik lidských osudů se zde proměnilo v hory lebek a hnátů. Kolik mužů, kteří chtěli změnit svět a krásných žen, mohlo po smrti skončit jako atrakce pro turisty. Ale to bych velmi křivdil lidem, kteří se o zpřístupnění kostnice zasloužili. Nic takového se naštěstí nestalo. Vše je velmi vážné, pietní a lze jen doufat, že to všichni návštěvníci budou takto vnímat. Tam dole se totiž naše běžné problémy ukazují jako nicotné a velmi hmatatelné upozornění na konečnost lidského života v Kapli mrtvých, možná leckomu maličko změní pořadí hodnot.


V. Š.