WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Kvantitativní stopovací test mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou r. 1974 P100

Vojtěch A. Gregor-Celofán zaslal pro uveřejnění příspěvek, který náleží svým obsahem do Projektu 100 na Býčí skále a zcela zapadá do konceptu letošního tématu Dnů otevřených dveří v roce 2010. Uvádí nás do problematiky speleologického bádání poloviny 70. let. Za poskytnuté informace mu patří veliké poděkování.

Vojtěch Gregor-Celofán  | 8.4.2010 22:17 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 369x  

 

S velkým zájmem jsem si přečetl článek Kvantitativní stopovací zkoušky na Býčí skále od Martina Knížka na těchto stránkách.  Vzápětí jsem si stáhl a prostudoval celou Knížkovu diplomovou práci, Charakter proudění vody a krasových kanálů na základě kvantitativních stopovacích zkoušek (Moravský kras), Masarykova Universita v Brně, PF, Ústav geologických věd, 2006, 88 str., příl. Knížkovu práci považuji za významný příspěvek k hydrografii, hydrologii a hydrogeologii Moravského krasu.

V přehledu starších stopovacích zkoušek Knížek neuvádí kolorační experiment, který jsme provedli mezi Srbským sifonem ve Velikonoční jeskyni v Rudickém propadání a Přítokovým sifonem (dnes Sifon dřiny) v Nové Býčí skále v dubnu r. 1974. Test byl realizován krátce po objevu Velikonoční jeskyně (Hypr 1976).

Plán testu vypracovali Rudolf Burkhardt a autor v Oddělení pro výzkum krasu Mor. musea (KOMM).  Účelem testu bylo získat základní obraz o charakteru neznámých krasových obvodů mezi tehdy konečnými body Rudického propadání a Býčí skály.  Na realizaci se na rudické straně pod vedením Dušana Hypra a autora podíleli Jaroslav Fadrna, Antonín Chaloupka, Jan Kovář-Lecián, Oldřich Matoušek a Alois Nejezchleb; podpůrný tým se sestával z jeskyňářů SK ČKD (Miroslav Palášek, Milan Sedlák) a Speleologického klubu v Brně (Stanislav Mayer, Ladislav Vojtenko).  U Přítokového sifonu hlídkovali členové SK Adast (Hugo Havel, Miloš Princ, Karel Novák, Oldřich Svoboda) pod vedením R. Burkhardta.

Hlavní výsledky testu shrnuli Burkhardt, Gregor a Hypr (1975, 1977) následujícím způsobem (JP-Jedovnický potok, RP-Rudické propadání, BS-Býčí skála, HMÚ-Hydrometeorologický ústav Brno):

 

Datum

20.-21. duben 1974

Přímá vzdálenost Srbský sifon - Přítokový sifon

1650 m

Předpokládaná faktická délka toku

2100 m

Vodní stav na JP před RP (vodočet HMÚ u jedovnické pily)

22 cm

Průtok v povrchovém řečišti JP před RP

14 l/s

Vodní stav na JP pod vývěry u BS (vodočet HMÚ v Josefově)

33 cm

Průtok ve spojeném řečišti pod vývěry JP u BS

43 l/s

Použité barvivo a množství

fluorescein 500 g

Absolutní čas obarvení - Srbský sifon

0.00 hod

První stopy barviva v Přítokovém sifonu (vizuálně)

+13 hod

Max. koncentrace barviva v Přítokovém sifonu (vizuálně)

+15 hod

Průměrná postupová rychlost obarvených vod

4.5/3.9 cm/s

Objem vod ve sledovaném úseku

1400 m3

Průměrný omočený profil

0.65 m2

 

Jedovnický potok přibírá v podzemí četné přítoky jak autogenních tak allogenních vod (Burkhardt 1953, 1959, 1966, 1972a; Gregor 1977).  Tyto vody náležejí zóně vertikální sestupné cirkulace autogenních vod a průchozímu pásmu allogenních vod, respektivně (Burkhardt 1972b, Gregor 1986, 2005).  Díky těmto přítokům byl v době testu průtok před Srbským sifonem 25 l/s a 33 l/s pod Přítokovým sifonem (přímá měření).  Po revizi topografických a geologických podkladů provedl autor v r. 1975 následující korekce a výpočty:

 

Lokalita

Q

ΔQ

Úsek

Lp

Lr

Lr/Lp

ΔQ/Lp

ΔQ/Lr

JP před RP

14 l/s

0.00

povrch

0.00

0.00

0.00

0.00

0.00

JP před SS

25 l/s

+ 11 l/s

RP-SS

1850 m

3450 m

1.86

0.006

0.003

JP pod PS

33 l/s

+   8 l/s

SS-PS

1650 m

1800 m

1.09

0.005

0.004

JP pod BS

43 l/s

+ 10 l/s

PS-V

600 m

900 m

1.50

0.017

0.011

 

Vysvětlivky: JP-Jedovnický potok, RP-Rudické propadání, SS-Srbský sifon, PS-Přítokový sifon, BS-Býčí skála, V-vývěry JP pod BS.  Q-průtočné množství, ΔQ-přírůstek průtočného množství mezi jednotlivými lokalitami, Lp-přímá vzdálenost lokalit, Lr-předpokládaná reálná délka toku mezi jednotlivými lokalitami.

Z uvedených dat je zřejmé, že k největšímu obohacení podzemního toku Jedovnického potoka přítoky na jednotku délky dochází v úseku mezi Přítokovým sifonem a vývěry v Josefově, pravděpodobně mezi odtokovým sifonem Kaňonů a vývěry: poměry ΔQ/Lp a ΔQ/Lr jsou pro tento úsek o řád vyšší než pro úseky zbývající.

S použitím předpokládané reálné délky Lr = 1800 m a průměrného průtoku Q = 29 l/s dostáváme pro úsek mezi SS a PS tato data:  průměrná postupová rychlost 3.8 cm/s pro čelo obarvených vod a 3.3 cm/s pro maximální koncentraci (Ø 3.6 cm/s).  Velikost průměrného omočeného profilu je 0.76 m2 a 0.88 m2 respektivně (Ø 0.82 m2).  Objem vod ve sledovaném úseku je min. 1370 m3 pro čelo a 1580 m3 pro maximální koncentraci obarvených vod (Ø 1480 m3).

Kolorační experiment na celém ponorném toku Jedovnického potoka (RP-V) v r. 1951 (Burkhardt 1953) při středním průtoku 60 l/s a průtokovém času 32 hod poskytnul tyto údaje: střední postupová rychlost toku 3.6 cm/s, průměrný omočený profil ca. 1 m2 a objem vod ≤ 6000 m3, to při přímé vzdálenosti 4.5 km a odhadnuté délce toku 6 km.  Tato data spolu s výsledky barvících pokusů mezi Novou Býčí skálou, Barovou jeskyní (Sobolova j. či j. Krkavčí skála) a vývěry a mezi Barovou j. a vývěry (Burkhardt 1953)  ukazují, že nejmenší postupové rychlosti toku a a největší plochy omočených profilů, tudíž největší presence sifonů, jsou vázány na úsek mezi vstupem do Kaňonů a vývěry Jedovnického potoka v Josefově.

Výsledky stopovacích zkoušek, analýza povodně z července 1972 (Burkhardt, Gregor, Chaloupka 1973, Burkhardt 1974), studium četnosti a délky sifonů a poměru délek bystřinného a říčního toku a detailní rozbor geologické situace a geomorfologického vývoje nás přivedly v r. 1975 k názoru, že v úseku mezi Srbským a Přítokovým sifonem převládá volný tok a výskyt sifonů je minimální.

 

Literatura

 

BURKHARDT, R., 1953: Hydrografie Jedovnického potoka v Mor. krasu.

Československý kras, 6 (2-3): 41-58, (4-5): 81-85.

BURKHARDT, R., 1959: Problém Jedovnického potoka v Moravském krasu.

Československý kras, 12: 85-98.

BURKHARDT, R., 1966: Příspěvek k poznání krasových jevů Rudické plošiny.  Kras v Československu, 1964, (1): 17-22, 2 příl.

BURKHARDT, R., 1972a: Hydrogeologie a krasové jevy mezi Rudicí a Lažánkami,

Moravský kras.  Československý kras, 21 (1969):  65-71.

BURKHARDT, R., 1972b: Hydrogeologická zonálnost v karbonátových horninách.

Československý kras, 20 (1968): 21-33.

BURKHARDT, R., 1974: Povodeň na Jedovnickém potoce v Moravském krasu roku

1972.  Československý kras, 25 (1973): 47-60.

BURKHARDT, R., GREGOR, V. A., HYPR, D., 1975: Rudická plošina v Moravském

krasu - část II.  Geologická stavba a vývoj Rudického propadání.  Acta musei

Moraviae, Sci. naturales, 60: 87-124, příl.

BURKHARDT, R., GREGOR, V. A. (*), HYPR, D., 1977: Speleologický a geologický

charakter Rudického propadání.  Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku, 6-

7 (1974-1975): 101-110.

BURKHARDT, R., GREGOR, V. A., CHALOUPKA, A., 1973: Problém Jedovnického

potoka v Moravském krasu.  Vlastivědná knižnice časopisu Vlast. Zprávy z Adamova a

okolí, sv. 39, 24 str., příl.

GREGOR, V. A. (*), 1977: Příspěvek k hydrografii ponorného Jedovnického potoka

v Moraském krasu.  Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku, 6-7 (1974-

1975): 155-156.

GREGOR, V. A., 1986: Vertical hydrodynamic zoning in carbonate rocks.  Hydrological

Science and Technology, 2 (1): 33-38.

GREGOR, V. A., 2005: Velká jezera na podmacošské Punkvě v Moravském krasu

(historicko-speleologický pohled).  Sborník Muzea Blansko 2004, 90-104.

HYPR, D., 1976: Nové objevy v Rudickém propadání - Velikonoční jeskyně.

Československý kras, 27 (1975): 100-104.

 

(*) Poznámka.  Ve Sborníku Okresního vlastivědného muzea v Blansku za roky 1974 a 1975 (roč. 6 a 7, vyšel v r. 1977) mám otištěno celkem šest prací, tři spoluautorské a tři individuální.  Do konečných fází přípravy publikace padla moje emigrace.  Redakční rada Sborníku neměla v tehdejších poměrech jinou možnost než moje jméno vymazat.  Ze spoluautorských článků (s Burkhardtem, Hyprem a Princem) bylo jednoduše vypuštěno.  V individuálních článcích je nahradilo jméno mého přítele, bývalého ředitele muzea a šéfredaktora Sborníku Vratislava Grolicha - neměl to politicky vůbec lehké.  Texty a reference zůstaly beze změn.  I povrchnímu čtenáři dojde kdo je (spolu)autorem.



Diskuse "Kvantitativní stopovací test mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou r. 1974"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [109929], dnes 65 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
ZjhkNzIzN