WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Hudební unikáty pravěku a novověku na Býčí skále Historie

Před nedávnem skončily na Býčí skále květnové Dny otevřených dveří. Tuto nádhernou jeskyni, poklad Moravského krasu, přišlo v tomto roce navštívit opravdu hodně návštěvníků. Přesně to nevím, ale dozajista to mohl být i početní rekord. Kromě prohlídky jeskyně, se návštěvníci nechali zlákat i některým z doplňkových programů. A tak si vychutnali kromě přednášek či filmových dokumentů například hudební produkci v Jižní odbočce...

Martin Golec  | 18.6.2009 07:06 | pridej.cz  | Diskuse...[0] | Zobrazeno 370x  

Před nedávnem skončily na Býčí skále květnové Dny otevřených dveří. Tuto nádhernou jeskyni, poklad Moravského krasu, přišlo v tomto roce navštívit opravdu hodně návštěvníků. Přesně to nevím, ale dozajista to mohl být i početní rekord. Kromě prohlídky jeskyně, se návštěvníci nechali zlákat i některým z doplňkových programů. A tak si vychutnali kromě přednášek či filmových dokumentů například hudební produkci v Jižní odbočce. Jejím autorem byl Jirka Suchánek a kol. V jeskyni jsme se díky tónům hudby ponořili do Zadního vesmíru, alespoň takto jsem si Jirkův projekt pro sebe přeložil. Oficiálně se jmenoval "Back space". Pomocí počítačové hudby a mikrosvětel jsme se přenesli do vesmíru. Mně osobně se to dokonce povedlo poprvé v životě. Z projektu jsem byl velmi potěšen, ba co více nadšen. Hudba + světlo + jeskyně = jiný způsob prožívání prostoru. Nebylo to poprvé, co zde lidé díky hudbě zažili unikátní prožitek nečekaného. Je jaro a píše se rok 2009.

Je jaro a píše se rok (přesné datum není a nebude nikdy známo, ostatně pro sdělení to není nijak podstatné) 609 před narozením Krista. Jsme opět v útrobách Býčí skály a v jeskyni se ozývají (nikoliv poprvé) tóny hudby. Jsou jedním z dílů kompozice celku náboženských aktivit. Jeskyně je nyní scénou nám blíže neznámého náboženského obřadu. Mluvou historické fikce bychom např. uvedli, že se zde konal některý z lokálních obřadů. Byl docela možná vázán na konkrétní jarní datum a byl součástí cyklického kalendáře, jehož rozvržení určovaly solární a lunární periody. Mé osobní pozorování Předsíně (místa unikátní halštatské nálezové situace) posledních roků ukázalo, že jev pronikání slunce do jeskyně na toto místo skalním oknem má (pro mne nadmíru originální) astronomické parametry. Objevuje se poprvé o jarní rovnodennosti (letos to bylo 19. března, loni 22. března, záleží na počasí). Historická fikce zde může třeba spatřovat slavnost konanou v návaznosti na první spatřené slunce (princip horního světa) v podzemí (podsvětí). Ať už se zde odehrávalo cokoliv, historickým faktem (nikoliv fikcí) je, že zde byly objeveny zcela originální pozůstatky po hudební produkci. Na jedné z bronzových nádob, které zde byly v hojném počtu zanechány, se našlo zobrazení hráče na dechový nástroj. Jde o dvojitou flétnu, řecky zvanou aulos (Přichystal – Náplava 1995, s. 58, nejde o pancíř, ale bronzovou nádobu, pozn. autora; převzato z Parzinger – Nekvasil – Barth 1995). Stylistický rozbor nádoby a její výzdoby ji přisuzuje místním halštatským societám. Naproti tomu jiné předměty jsou zřejmě importy (což je pro bohatý nález z Býčí skály velmi případné). Jde o místní napodobeninu výjevů pocházejících z nádob (tzv. situlové umění ze severní Itálie a Slovinska), které místní původ nemají. Předpokládá se, že podobné, důlčíkem vytepávané vzory (nalezené pouze na třech lokalitách v Evropě; Itálie, Rakousko a Býčí skála) byly vyráběny naopak na zakázku pro lokální velmože, místními řemeslníky/umělci. Náměty byly upravovány a vybírány tak, aby byly zákazníkům srozumitelné i po obsahové stránce. Situace na nádobách byly velmi pravděpodobně součásti jejich života. Hudba náležela pochopitelně do života lidí doby železné. Vedle nástrojů strunných se užívaly nástroje bicí a pochopitelně dechové. V Býčí skále byl nalezen nejstarší dochovaný výjev hudební produkce na území České republiky. Nádoba byla vyrobena na zakázku pro místní velmože a společně s jinými předměty prošla procesem neznámých náboženských akcí. Procesem zabíjení, pohřbení a regenerace. Výjev na nádobě je ještě zajímavější tím, že vedle hráče na aulos je hned vedle zobrazeno čtyřnohé zvíře. Velmi pravděpodobně šlo o býka či krávu. Vedle bronzového býčka, jde o druhý doklad "tura vyvedeného v bronzu" z Býčí skály. Jak starý ten název jeskyně vlastně je?

Po dvaceti šesti stoletích se na Býčí skále odehrávají stále obdobné akce. Shromažďují se zde lidé (odhlédněme nyní od důvodů, sledujme jen samo lidské konání) a jsou vedeni touhou vkročit do neznámého podzemí. Stejně je tomu i u hudebních akcí. Jejich provedení v podzemí, v akusticky odlišném prostředí od prostoru pozemského, je opětovně chápáno jako "to jiné". A je znovu a znovu prováděno pro samotný zážitek, jež je zde konstantně stále "to jiné". Postmoderní vědec hovoří o místech v krajině, která pro člověka ("biologicky značně konstantní vzorec") sehrávají stále obdobnou úlohu. Člověk je k nim váben. Lidé se stávají součástí kognitivních map. Využívají je a doplňují je o sociální schémata. Mapa nezaniká s lidskou pamětí. Po čase je opět rozpoznána a naplněna novým (dočasným) sociálním schématem. Řada lidských projevů je díky "krajinnému značně konstantnímu vzorci" obdobná. Např. i samo jaro a léto (historická fikce) není pro akce na Býčí skále vybráno náhodně. Lidé sem v tuto dobu přirozeně chodí (kras je nádherný). Naopak na podzim a v zimě sem putují jen výjimečně (kras je nehostinný). To že slunce na krátkou dobu (desítky minut) zasvitne do Předsíně (do svatyně) od jarní do podzimní rovnodennosti je sice hříčkou přírody (jako samo skalní okno), faktem ale je, že periodicky dělí prostor na dvě poloviny. Zakomponování světelného jevu do časové funkce (i mytologického systému) prostoru již náhodné být nemůže. Obdobně i neustálá fascinace "nepozemským" hudebním projevem je opětovná. Nemůže nás pak nijak překvapit její kompozice na jedné straně do náboženských procesů doby železné či v současnosti do Zadního vesmíru Jirky Suchánka. I on "jen tak!" nazval svůj projekt Zadní vesmír, což dostatečně dokládá opětovné zažívání "principu toho jiného". Hudba zde prostě je, lidé ji zde přirozeně vytvářejí a jsou jí opětovně okouzleni. Dochází k tomu opakovaně, aniž by si to kontinuálně sdělovali. Zprvu unikátní pravěký (ale izolovaný) doklad hudební produkce nám tak napomáhá (mezi dalšími) pochopit "fenomén jeskyně" a historické souvislosti v ní. Přirozeně jsme součástí krajiny, můžeme v ní opětovně zažívat (osobní) historickou tradici, a to díky krajinným fenoménům. Jeden z těch velmi konstantních je jeskyně. V tomto případě Býčí skála.

(Chystá se: příspěvek o dynamických aspektech Předsíně, prostoru halštatského obětiště).



Diskuse "Hudební unikáty pravěku a novověku na Býčí skále"

Nejsou žádné příspěvky.

PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [109947], dnes 83 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
YTliOT