WWW.ByciSkala.cz
 
 
Článek Záhady Býčí skály Pověsti

Prosím všechny, kdo budou následující řádky číst, aby je braly s určitou rezervou. Větší část jsem sepsal na podkladě vyprávění lidí z doby před téměř patnácti lety. Jak všichni víme čas je neúprosný a krutý ke vzpomínkám.Chtěl bych, aby se lidé, kteří u těchto událostí byli necítili dotčení, že jsem se o nich nezmínil. Nebo jsem se zmínil špatně. Všechny následující řádky jsou sepsané na podkladě vzpomínek na dávno minulé rozhovory s lidmi, kteří se snad těch událostí zúčastnili. Myslím, že nikdo z Vás se nemusí za podobné zážitky stydět a rozhodně kvůli takovým zážitkům není nikdo blázen. Naopak lze jen tiše závidět.

S.Vašíček, A.Pekárek  | 30.3.2003 11:07 | pridej.cz 
 | Diskuse...[10] | Zobrazeno 3185x
 

Sepsal podle vyprávění kolegů a vlastních zážitků: Stanislav Vašíček, ZO ČSS 6-01 Býčí skála

Hodonín 30.3.2003

Komentáři opatřil: Aleš

Prosím všechny, kdo budou následující řádky číst, aby je braly s určitou rezervou. Větší část jsem sepsal na podkladě vyprávění lidí z doby před téměř patnácti lety. Jak všichni víme čas je neúprosný a krutý ke vzpomínkám.Chtěl bych, aby se lidé, kteří u těchto událostí byli necítili dotčení, že jsem se o nich nezmínil. Nebo jsem se zmínil špatně. Všechny následující řádky jsou sepsané na podkladě vzpomínek na dávno minulé rozhovory s lidmi, kteří se snad těch událostí zúčastnili. Myslím, že nikdo z Vás se nemusí za podobné zážitky stydět a rozhodně kvůli takovým zážitkům není nikdo blázen. Naopak lze jen tiše závidět. Já sám jsem za patnáct let v jeskyni nic takového nezažil. Nechci tímto nikoho zesměšňovat, ale chci, aby tato setkání s tajemnem neupadla v zapomnění. Jen je škoda, že nikdy nenašel někdo odvahu to sepsat již dříve.

Od prvopočátku co jsem začal jezdit na Býčí skálu, tj. od roku1987, jsem slýchal různé strašidelné historky o tom co se odehrálo v útrobách jeskyně. Bylo mi vyprávěno některými místními členy skupiny, že přibližně před 8 - 10-ti lety ( dnes už před 25-ti lety) sem jezdil doktor Mrázek a skupina okultistů, která zde prováděla různé experimenty. Znovu podotýkám, že jsem bohužel tyto informace slyšel už moc dávno. Před 10 - 15 lety. Byla chyba, že jsem je nezapsal už v té době. Těžko se dnes po tolika letech vzpomíná na detaily z vyprávění druhých a na celé rozhovory. Proto následující informace je nutné brát tak, že je to výtah z vyprávění druhých lidí, kteří u některých událostí možná ani nemuseli být a taky jim je někdo mohl vyprávět.

Pomocí metod radiestézie pan Mrázek určil v Halštatu místo, kde je poklad. V určeném místě nebylo nalezeno nic i když výkop byl mnohem hlubší než bylo určeno. Dále v jednom místě jeskyně bylo touto metodou určeno, že ve vzdálenosti dva metry za stěnou vede chodba. Následoval osm metrů dlouhý vrt, který nic neprokázal. Takových nálezů a nepotvrzených objevů byla celá řada.

Na základě virgulových průzkumů se dělal např. velice dlouhý předvrt v první štole a mnoho dalších akcí - všechny s nulovým výsledkem.

Tato skupina také virgulí stanovila několik míst v jeskyni, která údajně byla zaminovaná v době války německými vojáky. Jedním z těchto údajných míst byl i "Prst", kde bylo snad nějaké těleso drátem napícháno.
Doktor Mrázek s dalšími se snažil pomocí kovových kuželů na koncentraci myšlenek usazených na hlavě, tyto údajné miny dálkově odpálit. Bohužel ani tento experiment nevyšel. Navíc až někdy v roce 1994 se potvrdilo, že zaminované místo v jeskyni bylo úplně jinde a asi jenom jediné. Ale k tomu se vrátím ještě později.

Nicméně se tato skupina nevzdala a šla ve svých experimentech ještě výrazně dál. Zahájila pokusy se snahou navázat spojení s mrtvými, kterých je v této jeskyni víc než dost. Byla snaha přivolat jak mrtvé z doby Halštatské tak i z války. Tento experiment pravděpodobně skončil částečným úspěchem. Podařilo se jim asi přivolat něco děsivého, protože několikrát prý byly v údolí pozorované hromadné útěky jeskyňářů.

To zrychlené opouštění základny můžu potvrdit.
Bylo viděno i několik lidí z kovovými kužely na hlavách jak běhají po svazích údolí. V té době dění se podivných věcí se halštatské pohřebiště prý začalo probouzet. Podivné věci se děly i po odchodu okultistů. Bohužel nevím nic bližšího, snad jen to, že občas bylo slyšet z jeskyně hrát varhany, pochopitelně tam nikdo nebyl a někdy bylo prý vidět z jeskyně světýlko svíčky. Potom prý přišel (nebo spíš byl zavolán) nějaký kněz a pohřebiště znovu zaklel. Od té doby byl nějakou dobu klid.

Další vyšší stupeň pokusů této skupiny byl pokus o cestování do minulosti, kdy člověk sedící na židli se skutečně začal rozplývat a mizet někam pryč. Snad má existovat i fotka z té doby na které je poloprůhledná postava jak mizí pryč. Po těchto pokusech se nějak skupina měla rozpadnout, někdo snad zemřel a někdo měl zešílet. (snad dr. Mrázek?)

Pokud vím, v této souvislosti nezemřel nikdo. Nějaká psychiatrie a neuvěřitelné změny osobnosti, to ano...

Dříve v minulosti:

Karel Novák - info: Jan Wolf:
K. Novákovi někdo vzal karbidku na Šenkově sifonu, když od ní poodešel. Byl tam sám a zůstal potmě. Měl jen sirky a marně ji hledal. A nenašel. Našel jen lopatu a s tou před sebou šel 4,5 hodiny ven z jeskyně tak, že ji držel před sebou a oklepával stěnu. Prý šel a nevracel se, to ale nemůže vědět.

Karel Novák, Emil Bartoň - info: Jan Wolf:
Dlouho se už také neozval Sifon dřiny. Podle E. Bartoně a K. Nováka, vydával vždycky podivné zvuky. Bublavé, chrochtavé, také hukot. K. Novákovi vzal vír v Žabárně z ruky suché prkno. To se zabořilo do vody a potopilo. Zmizelo v hloubce. Prý tam byl takový tichý vír kamsi pod boční skalní kulisu. Poukazují také na podivuhodně neznámé a přitom rozsáhle zakreslené rozměry tzv. Žabárny, zvěsti o podivných zvucích v Sifonu dřiny a dalších neobvyklých jevech v něm, zvěst o štole v sifonu dřiny, která údajně "nevedla nikam", na pokles a směry trhlin a proplástků ve vyústění Rudovy štoly v Dómu překvapení a třeba i víceméně bezdůvodné zavalení šachty z Rudovy štoly do Žabárny.

Konec 80. let a začátek let 90-tých:

Petr Koukal:
Když jsem začal jezdit na Býčí skálu tak Petr mluvil o nějakém "Chrostomákovi". Snad 2x se mu přihodilo, že v hlavní chodbě staré BS za sebou slyšel kroky. Pochopitelně, že když se ohlédnul tak nikde nikdo nebyl. V jednom případě snad i něco ve Staré BS viděl. Bohužel po těch letech co mi to vyprávěl si už nepamatuji bližší detaily. Nepředpokládal jsem totiž, že to někdy v budoucnu zkusím sepsat.

Chrostomáka jsem vymyslel já. V jeskyni o divné zvuky není nouze. Pořád za vámi něco ťape a chroustá... Z knih Karla Maye jsem znal podlé zvíře se silnými čelistmi - rosomáka. Ale nevěděl jsem, jak vypadá. Tak jsem si řekl, že to chroustání - to musí být CHROSTOMÁK. A žere jeskyňáře.

Miroslav Měkota, Emil Bartoň:
Jednou byli dělat něco ve Staré BS u Šenkova sifonu, když tu se najednou odněkud za sifonem ozval hrůzostrašný řev, který se po chvíli opakoval. Oba do té doby neohrožení jeskynní potápěči se v hrůze dali na útěk a přiběhli na chatu velmi vyděšení. Nikdy se nikdo nedozvěděl co se tam stalo, nebo co to bylo.

Aleš Pekárek:
Jednou byl Aleš ještě s někým v jeskyni na průzkumu uprostřed týdne. Vstupní dveře od jeskyně za sebou uzamknul a šel bádat ( myslím, že říkal do Švédské věže). Byl tam daný žebřík a po nějaké době po vylezení s tím žebříkem někdo, nebo něco začalo třást, lomcovat a trhat. Podivné je, že tam nikdo jiný nebyl a jeskyně byla zamčená zevnitř.

Nebo jiné setkání s tajemnem Býčí skály. Po určitém čase byl Aleš s jedním kamarádem zase v jeskyni. Opět to bylo někdy uprostřed týdne. Snad ve středu. Shodou okolností šel s kamarádem bádat do Švédské věže. Protože tam byli sami, tak Aleš zamknul dveře do jeskyně. Nevím kde byl Alešův kamarád ve chvíli kdy k setkání došlo, ale pamatuji se, že Aleš říkal, že on sám byl asi čtyři metry vysoko nade dnem hlavní chodby na malé plošince. U Jižní odbočky svítilo světlo. Hlavní chodba dál za Jižní odbočkou vedoucí do hlubin jeskyně tonula v neproniknutelné temnotě. Nic nenasvědčovalo tomu, že za krátkou chvíli se setkají dvě rozdílné časové epochy. Myslím, že už v té době byl čas i prostor kolem vchodu do jeskyně a kolem kluků porušený a měl v sobě z nějakého důvodu trhlinu. Aleš se právě něco domlouval s kolegou, když v tom se ozvalo vzdálené bouchnutí dveří od jeskyně. Chvíli bylo ticho a potom se ozvalo zadunění spodní brány. Aleš se otočil a zhasnul nifku. Díval se kdy uvidí světlo baterky, ale místo světla baterky uviděl jak se z černé tmy vynořuje lidská postava v uniformě německého vojáka z války. Bylo absolutní ticho rušené jen kapkami padající vody. Aleš kývnul na kamaráda aby byl ticho a na plošince se schoval za skalní výklenek odkud se díval jak voják v naprostém tichu prochází kolem nich a kráčí dál do hlubin jeskyně. Skoro jako by se vznášel. Po nějaké době čekání Aleš s kamarádem rychle v tichosti opustili jeskyni.

Povídal Aleš, že nejvíc děsivé na tom bylo to s jakou jistotou ten voják kráčel do naprosté tmy dál do hlubin jeskyně!

Co to vlastně viděli? Byla to časová smyčka, která narušila kontinuitu našeho časoprostoru a šel tam skutečně voják, který tam už jednou kdysi dříve v době války procházel.? Nebo to bylo jen přehrávání prostorové paměti? Nebo jen jakási deformace času, kdy bylo na krátkou chvíli vidět 50 roků zpátky na skutečného vojáka jak tudy prochází?. Zajímavé bylo to, že dveře do jeskyně byly pořád zamknuté.!

Tyto obě události byly na té samé akci (Já, Pařez, Liška). Někdo nám opravdu zkoušel odstavit žebřík do Švédské věže, Když jsem slanil a čekal na kamarády, tak jsem slyšel bouchnout zamčené vrata. Řekl jsem si, že příchozího vystraším, tak jsem se schoval do výklenku nad Hlavní chodbou. Příchozí ale vypadal divně, neměl overal ani čelovku, jen snad jakousi uniformu (lesáckou?) a čepici se štítkem) Tak jsem ho nechal projít a zůstal schovaný. Dokonce jsem si nachystal železnou tyčku, která se válela ve výklenku, že ho v případě potřeby majznu. Že by někdo ze SCHKO? Z jeskyně pak ale nikdo nevyšel a nikoho jsme tam nenašli - nebo přehlídli.

Svého času chodili kluci kopat do Dolní chodby v Hlinitých síních. Bylo to v době kdy jsem začal na Býčí skálu jezdit, tedy koncem osmdesátých let. Ze všech lidí, kteří tam v té době chodili dělat si pamatuji Aleše Pekárka, Ludvíka Bednáře a snad tam dělal i Petr Koukal. Podstatné, ale je, že občas někdo vlezl na průzkum do komína na konci Hlinitých, který má v horním patře chodbičky rozvětvené na několik směrů. A několikrát se stalo, že se kluci vrátili a povídali o tom, že někde vysoko v komíně za stěnou je slyšet jakoby zvuk padajícího kamení a občas i jiné zvuky. Po delším povídání to bylo vysvětleno tím, že v Ďáblově dómu v Májové jeskyni se sype svah suťového kuželu. Ale nemyslím, že je to správné vysvětlení, protože to bylo slyšet na opačné straně daleko od Májové jeskyně.

V jiném případě, myslím, že to byl Aleš Pekárek kdo mi to povídal, kluci byli dělat v Dolní chodbě na konci Hlinitých síní. Náhle se ozvalo několik mohutných úderů odněkud ze stropu. Když vyběhl z chodbičky ven tak bušení ustalo. Po návratu do chodbičky se to opakovalo. Po vyběhnutí ven to přestalo. A tak se to několikrát opakovalo. Znělo to jako údery obřího kladiva do skály. Zajímavé, že ?

Byly to zcela pravidelné rány (cca 15-20x), velmi hlasité, zažili jsme to 2x, vždy to slyšelo cca 5 lidí. Znělo to, jakoby někdo vší slilou palicí mlátil do zavěšené fošny. V jeskyni jsme byli sami, daleko od vchodu. Příčina dosud nezjištěna.

Další popsaná událost se netýká neznámého tajemna, ale spíše činnosti lidí v této jeskyni za války. Jedenkrát Aleš s dalšími členy skupiny zkoumal chodbu "Prst", protože existovala pověst o jejím zaminování za války. Na dně vstupní šachty skutečně něco napíchli a potom dokonce odkryli něco jako tykadlo miny. Uvázali na to provaz a potom tykadlo z bezpečné vzdálenosti utrhli. Nic se nestalo. Žádná exploze se nekonala.

To jsem zkoušel já s Kájou Kolomazníkem, ukázalo se, že se jedná o velký starý hřebík...

PRST:

Kolem chodby v Prstu se váže více pověstí a dohadů. Prý tam předchozí badatelé našli v hloubce zakopaný elektrický kabel, který vedl někam dál do masívu za Prstem a ještě v něm bylo nějaké zbytkové napětí. Prý Prst vedl mnohem dál do velké prostory kde mají být snad nějaké stroje, nebo velká homogenita kovů, které tam údajně měl dříve někdo nějakým způsobem (snad pomocí virgule nebo měřením magnetického pole) zaměřit. Prý má být zaminovaný…

Současně jsou zde i určité fakta. Někdy na konci osmdesátých let, přesněji řečeno na konci druhé dekády července roku 1989, bylo v údolí pozorované západoněmecké auto, které parkovalo u Býčí skály a byl zničený zámek u vstupních dveří do jeskyně. V sobotu 22.7.1989 byl zjištěn pokus o odstřel v Prstu. Byl zde značný zápach a byly nalezeny zbytky rozbušek. Někdo si všiml, že nad vstupní šachtou v nic neříkajícím místě Prstu je na dvou místech něco jako udělaný odstřel. Paradoxně byla v pátek 21.7.1989 u místa odstřelu ještě před jeho provedením nalezena kabela. Ohledání místa činu nasvědčovalo, že se jedná spíš o amatérsky vyrobený pyroblesk, který použil nějaký blb.

Ono totiž němci byli u jeskyně pozorováni asi 2x a vždy byl nějakým způsobem poškozený vchod do jeskyně. Vypadalo to, že nezvaní hosté provádějí kontrolu jestli jsme už náhodou nenašli to, co najít nemáme a není to určeno nám.

Je tam zbytek rozvaděče i se zemnícím pásem, který vedl hlouběji do země. Pomocí detektoru jsem v Prstu nalezl množství rozbušek. Detektor na dně vstupní šachty nezjistil žádný větší kovový předmět. Je tam několik drobných kousků kovu, které jsem nevykopával. Usuzuji, že se jedná zřejmě o menší hřebíky nebo zrezivělé kousky drátu, protože vrtákem o průměru deset centimetrů jsem tam narazil na nějaké zbytky prken, které by mohly zrezivělé zbytky hřebíků obsahovat.

Někdy po roce 1992 dva belgičtí turisté viděli z lesa, jak na parkovišti z německého auta vystupuje několik lidí a jdou k jeskyni. Jeden udělal díru ve stěně u spodní zamřížované brány a vlezl vzniklým otvorem dovnitř. Odemknul zámky a zřejmě vyšší hodnosti prošli dveřmi. Po uplynutí asi jedné hodiny němci vyšli ven a nesli dva igelitové pytle s něčím těžkým. O víkendu Aleš Pekárek našel dvě místa, kde byla vyzvednutá nějaká bedna. Jedno místo bylo naproti skladu u "Esesáka" a druhé u Obřího komína. Toto místo bylo pravděpodobně zaminované, protože tam byly zbytky drátů a asfaltu. A tohle je asi to jediné zaminované místo o kterém jsem se na začátku zmínil.

Zhruba tak to bylo. A od té doby v jeskyni už nestrašílo.

Svatyně:

V roce 1991 jsem se u nás v Hodoníně setkal z určitých důvodů s léčitelem Jiřím Červenkou.Pozvání na Býčí skálu odmítl s tím, že ho jeskyně nezajímá. Za čtrnáct dní mi volal, že by se chtěl do jeskyně podívat, protože tam byl ve snu mimosmyslově. Popsal mi hlavní chodbu Staré BS což sedělo a zmínil se, že tam je svatyně stará asi 25000 roků. Má být za stěnou hlavní chodby vedle Prstu a mají do ní vést dva vchody. Jeden má být z Předsíně a druhý hned vedle Prstu. Tato vstupní chodba dlouhá deset metrů má být magicky chráněna strážcem a je uzavřená velkým kamenným blokem, který se nějak odklápí do boku. Samotná prostora svatyně má být vysoká asi devadesát metrů o rozměru kolem třiceti metrů. Nepamatuji se co říkal o tvaru půdorysu. Odněkud z povrchu snad má pronikat uzounkým komínkem denní světlo. Na povrchu Jirka určil místo o průměru asi patnáct metrů, kde má komínek vyúsťovat, ale pro nepřehlednost terénu s vysokou trávou se nám ústí nepodařilo najít. Navíc bylo málo času. Dle jeho popisu mají být uvnitř svatyně v kruhu kolem oltáře rozmístěny veliké krystaly. Bohužel už nevím počet, velikost, tvar ani barvu krystalů. Velice zajímavé je to, že když jsem se později bavil s Petrem Koukalem (má také obdobné schopnosti jako Jirka) na toto téma, tak nebyl nijak překvapený a projevil na existenci svatyně shodný názor jako Jirka.Vlastně tuto teorii měl o několik roků dříve.

Staňa se opravdu pokoušel pohnout určeným "kamenem", dle mého je to "litá" skála.

 

Jako perličku nám večer na chatě Jirka sdělil, že vedle Kaple na Šenkově sifonu ve vzdálenosti asi třiceti metrů je veliká prostora. Popsal přesně její tvar a velikost, ale strukturu stěn a vodní režim nepopsal úplně přesně. Dále zamaloval do mapy velikou chodbu vedoucí někam za Kostelík. O téměř 8-9 roků později byla tato předpověděná prostora objevená a pojmenovaná Augiášův dóm. A části předpověděné chodby byly po objevu pojmenovány Písečná a Florida Beach.

Konec 90.let a začátek nového století:

Mikuláš Hypr, Neděle 6.5.2001
Večer šel Mikeš se Svozilem st. opravit čerpadlo pod Augiášovým dómem v Klapce. Přišel tam i Luboš Minařík. Nahlédli do Augiášova dómu, Písečných chodeb a na Floridu Beach. Pláže a chodby Floridy částečně zmizely pod bahnem, které zvolna přitéká z Mapy Republiky. V oblasti Mapy Republiky muselo dojít k dalším rozsáhlým sesuvům. Mikeš, který čekal potom na Šenkáči, tak slyšel táhlé dunění po dobu asi deseti minut. Prý pohyb bahna v chodbě Floridy! Ale mohl Mikeš daleko na Šenkově sifonu slyšet pohyb bahna pod Mapou Republiky ?!

Jiří Svozil st.:
Velmi zajímavý zážitek měl i Jirka Svozil. Stalo se to někdy na přelomu let 1997 - 1998. Přibližně třicet metrů za ústím Kaňonů při cestě do Hlinitých síní uviděl ve stropě nad sebou ve výšce asi tří metrů ústí chodby o průměru dva až tři metry. V duchu si říkal jak je možné, že si toho nikdy nikdo dříve nevšimnul. Přemýšlel o tom jak tam vleze. Žebřík po ruce nebyl a lezecké věci taky ne. Tak šel dál s tím, že si potom přinese věci a vrátí se sem. Jenže ta chodba tam od té doby už nikdy nebyla! Tak co to vlastně bylo?

Jan Wolf:
Při jedné procházce s manželkou po jeskyni, když šel přes Šenkův sifon se Honza zastavil u Kaple. Zde se však dějí věci. Honza mi následně své zážitky napsal a tak je zde uvádím jeho vlastními slovy.

"V roce 2001 jsem kontroloval stav vodní hladiny v Prasečím kanálu. Byl jsem cca 4m pode dnem Šenkova sifonu, když jsem ve stropě kanálu a shora se sifonu uslyšel dunivé rány. Jakoby padaly obrovské balvany hlíny z výše na hlinité dno. Bylo jich asi 6. Vyběhl jsem nahoru do Kaple, kde mne čekala Z. Wolfová. Slyšela to také, jenže ve stropě Kaple. Shora. Z Prasečího kanálu nic. Hned nato se ozvalo dalších 6 stejných žuchnutí. Stál jsem v Kapli vedle ní. Slyšeli jsme to trochu ve stropě, ale snad více od 2. rozvodí. Šel jsem se tam podívat. Nic zvláštního jsem neviděl. Zvuky šly odkudsi z výše masivu mezi 2. rozvodím a Klapkou. Jako by tam byl velký dóm / pracovně nazvaný Dóm ozvy/. Totéž jsem slyšel o 3 týdny později s J. Tebichem. Byli jsme u zaplavené Klapky. Hladina se nehla. Žuchnutí, vlastně dunivých ran, bylo tentokrát 11. Rozhodně to nemohly být bubliny ozývající se v obřích hrncích stropu. Asi po půlroce jsem s jakýmsi turistou stál u ústí Prasečího kanálu v Kapli a díval se na tichou hladinu vody tam v něm dole. Oba jsme jasně slyšeli hlasité mlaskání a srkání z Prasečího kanálu. Dost děsivé. Cca 30vt. Pak ticho, hladina bez pohybu. Když jsme poodešli, zvuky se ozvaly znovu, vrátili jsme se. Totéž. Zvuky zase trvaly 20-30vt. Neumím to vysvětlit. Jakoby ve stropních úžinách toho kanálu čvachtala obrovitá tlama, nebo občas sjíždělo a různě se převalovalo řídké bahno s hlinitými balvany někam níže."

V určité době krátce po tom, co Honza začal jezdit na Býčí skálu, tak vyvolal bouřlivé debaty okolo sifonu Dřiny. Souvisela s tím jedna jeho příhoda, kterou údajně prožil v červenci 1999. Vše se seběhlo asi takto. Wolf byl na procházce po jeskyni někde mezi Burkhardtovou štolou a druhou štolou v Prolomené skále. Postupně mu přestávala svítit baterka a tak na zpáteční cestě šel se svíčkou při pravé stěně jeskyně. Potom sestoupil asi o dva metry níž po svahu do chodby, která se klikatila a tekl v ní malý pramen vody. Jedovnický potok odtékal ještě víc vpravo pod stěnu. Chodba končila malou značkou "30" a žebříkem, který vedl vzhůru a končil zabetonovaný ve stropě. V jednom místě byla tůň, kam přitékal potok. Na hladině plavalo prkno, které se náhle roztočilo a zmizelo uprostřed víru pryč. Asi po deseti minutách se Wolf vrátil a šel štolou ven. V Kufru v Nové BS viděl, že neteče žádný potok a výdřeva v sifonu je na suchu. Celá Nová BS byla bez vody. Když to vykládal na chatě ostatním, tak bylo jasné, že se procházel v sifonu. Novou chodbu Honza pojmenoval na chodbu "Mrtvého muže". Někdo se smál a někdo to vzal vážně. Je možné, aby se někde v sifonu něco otevřelo a po dobu dvaceti minut to stáhlo veškerou vodu pryč? Konec konců proč né! V přírodě je možné všechno, že ?!

 

Honzova zpráva o této události sepsaná v květnu 2003 v četně náčrtu je zde! (Po kliknutí se otevře stránka).

Honzův další zážitek z podzemí někdy kolem roku 2000:
V té době ještě Wolf pracoval vedle Mapy republiky v ústí zanesené chodbičky, kde se později dokopal do síňky pojmenované Márnice. Chodil mu tam pomáhat jeden jeho kamarád a Honza s ním šel dál do jeskyně, aby mu ukázal jak to tam vypadá a kde našel tu svoji tajemnou chodbu "Mrtvého muže". V klidu přišli až ke dveřím v "Rudově štole". Chvíli si spolu povídali, když tu se náhle z hlubin jeskyně za dveřmi ozval hrozný řev dost podobný řevu masožravých dinosaurů ze Spilbergova Jurského parku. Po dvou minutách řev ustal, aby se po krátké chvíli ozval znovu. A tak se to několikrát opakovalo. Když to potom Honza vyprávěl na základně, tak mu opět skoro nikdo nevěřil a nebo se mu smál. Tak co to bylo? Průvan? Nebo se zase prolínaly časové epochy?

…a v podání jeho vlastní zprávy ze 3.5.2003

Nedovedu si vysvětlit hrozivý řev, který jsem slyšel před zamknutými dveřmi v Rudově štole. Šel dírou ve dveřích z Dómu překvapení. Neměl jsem klíč, ale byl jsem tam s J. Tebichem. Slyšel totéž. Řvalo to asi 10x a vždy různě dlouho. Nejméně 30vt., nejvíce asi tak 1 minutu. Nemohli jsme dveře otevřít, tak jsme je alespoň ucpali / tu díru /, ale nemělo to na ten řev žádný vliv. Dvéře se nechvěly, ani to neřval ve dveřním otvoru průvan. Co to bylo, nevím.

 

Druhá epizoda z té doby je podobná. Wolf většinou chodí pracovat sám. A nejen o víkendu. Při jedné takové kopací akci si potřeboval chvíli odpočinout a tak si sedl u Márnice. Asi po deseti minutách se odněkud od Obřího komína ozvaly zvuky, jako by tam dýchalo nějaké monstrum. I v tomto případě se zvuky opakovaly.

Jednoho dne se Wolf opět vypravil za prací do svého revíru v oblasti Šenkova sifonu. Opět jeho pobyt v jeskyni neproběhl v poklidu. Uvádím Honzovu zprávu:

Vím ale, čeho jsem se lekl, když jsem šel sám do jeskyně / že za mnou přijde J. svozil ml./. Přišel jsem pod Dračí hřbety. Tenkrát tam visel ještě lustr. Náhle jsem uslyšel z chodby před sebou hrozivé rány. Dunění. Zastavil jsem se. Zase rány, zase dunění. Pak se mi zdálo, že se lustr trochu zakýval. Myslel jsem, že je to zemětřesení, tak jsem šel rychle ven. S J. Svozilem ml. jsem se pak za chvíli vrátil a už se nic nedělo, ač jsme poslouchali. Pracovali jsme u Šenkova sifonu 4,5 hod. a teprve, když jsme se vraceli, slyšeli jsme, ale až pod Pohanským komínem, zase slabé dunění z hloubi jeskyně. Nevrátili jsme se. Druhý den se zjistilo, že se zřítila Stará štola. Tentokrát se zvuky daly vysvětlit. Podivné je jen to, že vše bylo tak daleko slyšet / 400m /.

 

Já (Staňa) můžu jen dodat, že nevěřím tomu, že by pád bloků v komínu nad Starou štolou byl slyšet až u Dračích hřbetů. No a u Pohanského komínu? Tak to už vůbec ne… Vždyť je to takřka půl kilometru, chodba se klikatí a má stěny bizarně rozbrázděné a rozeklané a zvuk se tříští.

A co slyšel Honza když začínal v 60-tých letech minulého století na BS? Opět jeho autentická slova…:

Odedávna se povídá o Bílých gestapácích, kteří v padesátých letech vycházeli z komory U gestapáka a v mlžném zástupu odcházeli do hloubi jeskyně. Už nechodí, ač mlha v Halštatu a ve vstupních částech jeskyně bývá i nyní.

 

Vladimír Šebeček:

Bylo to myslím, ještě v době, když jsem nebyl členem, ale byla už tolerováno, že se rád pohybuji v jeskyni sám. Velká síň byla mým oblíbeným místem a práci na údržbě cestiček jsem si hledal nejraději tam. Nějakou dobu jsem zápasil s kolečky štěrku a rozvážel jsem ho ke Kaňonům, pak jsem se usadil pod klenbou dómu mezi Starou štolou a Kufrem. Před tím jsem na protější straně za potokem zapálil pět či šest svíček. Zhasil jsem čelovku a věnoval se speleoterapii. Při sporém světle svíček jsem seděl asi hodinu. Protože celková doba, kterou jsem trávil sám v jeskyni byla dost dlouhá, už jsem se docela těšil, až se ukáže někdo z kluků, kteří dosud bádali na chatě. Takže jsem byl rád, když jsem uviděl, jak se od Kaňonů někdo blíží, tj. když jsem uviděl světlo čelovky, pohybující se zřetelně vodorovně, zprava doleva. Vstal jsem, rozsvítil svoji čelovku a v tu chvíli jsem pochopil, že nikdo nejde, že jsem ve Velké síni stále sám a pohybovala se pravá svíce, přesněji její světlo. Později jsem se snažil ten jev nějak realisticky zhodnotit, ale vzpomínka na něj je stále silná a odolává snaze o nějaké vysvětlení.


O další návštěvě jeskyně, kdy ne zcela všechno proběhlo normálně, tak jak by mělo, mi psal Laďa 11.1.2005 zprávu, jež je zde uvedena:

Jinak před časem jsme s Vendulou odemkli dveře první štoly, šli do Zříceného dómu a asi po půl hodině jsme slyšeli prásknout dveře v druhé štole, v liduprázdné jeskyni před námi. Tak jsme si řekli, že jsme vlastně už chtěli jít zpět a zrychleným přesunem jsme se vzdálili. Dveře v první štole jsem zamknul s určitým ulehčením. Byl to sice asi průvan nebo zvuk neměl s druhými dveřmi nic společného, ale lidem daleko od světa normálních lidí to připadá trochu jinak. Já (Staňa) k tomu můžu jen dodat, že dveřmi ve druhé štole lze pohybovat dost ztuha.

 

Staňa

 

Kdo dočetl až sem, toho Býčí skála asi opravdu zajímá. Podobných historek je moc, jediný Staňa je zkusil sepsat. Čověk opravdu jinak vnímá věci doma u počítače a jinak sám v jeskyni. Popsat se to dá těžko...

Aleš



Diskuse "Záhady Býčí skály"
Zobrazit : témata / vlákna / podle času
Seřadit podle poslední odpovědi / založení téma.
Tajemné kroky za zády Havel Hugo [86.49.45.xx]  Před 10 roky
   3 odpovědi, poslední vložil(a) NoBody před 10 roky
Okultismus NoBody [109.238.46.xxx]  Před 10 a ¾ rokem
   1 odpověď, vložil(a) Štěpán před 10 a ¾ rokem
okolo Wolf   Před 11 a ¼ rokem
   Bez odpovědí.
něco okolo a za Wolf   Před 11 a ¼ rokem
   Bez odpovědí.
NoBody řekl/a: NoBody [95.140.250.xxx]  Před 13 a ½ rokem
   Bez odpovědí.
KS řekl/a: KS [212.96.177.xx]  Před 14 roky
   Bez odpovědí.
PSPad TinyMCE Zoomify AutoViewer LuckyView LongtailVideo PHP
Návštěvy : [207430], dnes 14 |  | RSS  Data Diskuse | © Copyright
MzI5Z