Vše [485] | Články [366] | Galerie [92] | Mapy [21] | Videa [6] | Kontakty | Kniha návštěv |
Činnost [146] | Býčí skála [47] | Barová [14] | Od jinud [24] | Netopýři [9] | Technika [4] | Zprávy [11] | Historie [145] | Pověsti [7] | P100 [35] | Zamyšlení [43] |
Článek | Ch. K. André - popis Býčí skály z roku 1804 | Historie | ||||
Díky překladatelské činnosti MUDr. Jiřího Urbana si můžeme prostudovat popis jeskyní Výpůstek a Býčí skály a dále pak vchodu do Rudického propadání z roku 1804. V případě Býčí skály jde o popis velmi detailní a navíc se dozvídáme velmi zajímavé dobové reálie. |
||||||
Martin Golec
| 28.3.2010 17:50 | |
||||||
__________________________________________________________________________________________________ [Signatura originálu v Moravské zemské knihovně v Brně: DEP 2 – 23.982 ] Přehled horských útvarů a zejména přechodného útvaru na Moravě Současně jako návod pro uvažující a zkoumavé návštěvníky moravských vápencových jeskyní. Christian Karl A n d r é vydavatel
Patriotisches Tageblatt (Zvláštní otisk z tohoto) B r n o 1 8 0 4 __________________________________________________________________________________________________
První a největší, tak zvaný Wepustek (české slovo, které naznačuje průchod, poněvadž se myslí, že si tam voda razila cestu.; pozn. překl.) je jeskyně u Křtin, tři míle (= 22,75 km; pozn. překl.) od Brna. Zcela stručně ji popisuje Martin Alexander Vigsius, kanovník řádu premonstrátů v klášteře Zábrdovice u Brna zrušeném v r. 1784, ve svém díle: Vallis baptismi alias Kyriteinensis, Olomouc, 1663, kvartový (formát), strana 23 a další. Vchod do této nejpodivuhodnější z jeskyní, které se tam nalézají, je 3 stopy (= asi 95 cm; pozn. překl.) vysoký, jimiž se v jarním období valí vody dovnitř, tudíž také je průzkum těchto jeskyní nejvhodnější jen v horkém létě nebo za kruté zimy. Téměř třicet kroků je nutno lézt sehnutý dopředu, než se konečně přijde do velice prostorného místa; náhle se poutníkovi ukáže ve výši 20 stop (= asi 6,3 m; pozn. překl.) klenba a dovoluje mu volně dýchat. Z této prostorné jeskyně vedou opět 3 různé, ale všechny velice nízké, cesty, do druhé, která tu první co do velikosti daleko převyšuje. Vytváří prý pravidelný čtyřúhelník o 32 stopách (= asi 10,1 m; pozn. překl.) a je asi o polovinu vyšší než ta první. Nad hlavou poutníka visí obrovské skalní hmoty, hrozí svým zřícením, a přece od té doby po tisíciletí snad již vzdorují svému pádu. Z této jeskyně vedou opět různé vchody do jiných podzemních dutin, které opět zčásti vedou k menším klenutým místnostem, zčásti se ztrácejí do propastí a vod. Zde věčně panuje černá noc, a jenom nejsilnějšími pochodněmi lze hustou temnotu poněkud prosvětlit. Při zpáteční cestě se musí dávat velmi dobrý pozor, abychom neminuli skutečný vchod, neboť mnohé dutiny mohou lehce svést k bloudění, takže nenajdeme správnou cestu, a potom bychom bloudili stále dokola z jedné dutiny druhé. Proto lze každému, kdo chce tyto chodby navštívit, poradit, aby si s sebou vzal zkušené průvodce, nebo, kam se tito ještě nedostali, ať si cestu označí plevami nebo zelenými halouzkami. Zejména této jeskyni jsou před jinými jeskyněmi vlastní: 1) mnoho velmi nízkých chodeb; 2) propasti, které jsou nahoře překryty jen velmi tenkým škraloupem krápníků, proto jej lze snadno prolomit a zřítit se dolů; 3) má ještě ze všech nejkrásnější stalaktity.
Tu druhou lze projít nejpohodlněji; nalézá se v blízkosti Adamova, knížecích lichtenštejnských železáren, 3 hodiny od Brna, mezi Vranovem, který zůstává ležet poněkud západně a Křtinami, které leží poněkud východně. Táhne se sem dvě hodiny dlouhé, úzké boční údolí, severovýchodně od Křtin. Proplétá se jím na vodu bohatý potok, a u Adamova se vlévá do Svitavy. Toto úzké romantické údolí oživují jednotlivě roztroušeně ležící prachárny, mlýn, vysoká pec, několik jiných chat a několik uhlířů. - Těch několik málo domů vytváří několik skupin, které mají svá vlastní jména. Vysoké skalní stěny tohoto údolí jsou pokryty nejkrásnějšími hvozdy. - U vchodu od Adamova je jeho horninou syenit, na nějž se dále uprostřed údolí směrem ke Křtinám, ukládá po obou stranách šedomodrý přechodný vápenec, pravý smrdutý živičný vápenec se zkamenělinami zoofytů. Mezi mnoha jeskyněmi, které se v těchto vápencových horách nacházejí, je ta již svrchu jmenovaná nejkrásnější a nejlépe přístupná, tak zvaná Bežiskala v blízkosti Josefova, již dříve zmíněné skupiny domků. Vchod do ní je na rovné zemi z údolí, které se zde trošku ohýbá a zapadajícímu slunci předkládá kolmou vápencovou skalní stěnu, v níž vchod představuje nízkou valenou klenbu. Ale tento (vchod) neuvidíme dříve, dokud nestojíme před ním. Před předčasným spatřením jej zakrývá malý pahorek, a považujeme za něj malou boční rozsedlinu v určité vzdálenosti napravo. Výška klenby je zpočátku sotva výšky muže. Zde si musíme opatřit, dříve než půjdeme dále, nějaké hořící svíce, pochodně nebo jedlové louče na cestu. Uhlíři, které najdeme u milířů v údolí, rádi tyto věci za malou odměnu přenechají. Nejlepší jsou ale voskové svíce nebo pochodně, protože tyto nevyžadují tak dlouhé zdržování se s čištěním, naproti tomu louče nechtějí vždy dobře hořet. - Když postoupíme nízkým klenutím několik sáhů dovnitř, pak se rozšíří o mnoho sáhů do výšky a do šířky. Nahoře vlevo vidíme rozsedlinu, jíž se sem dostává zvenčí něco světla. Podlaha, která byla zpočátku vodorovná, se pozvolna o několik sáhů zvedá. Na pravé straně nacházíme opět rozsedlinu, jejíž stěna je ověšena krápníky, které jsou ale z větší části zuráženy. Dopředu se klenutí opět o něco zužuje a táhne se v malých zákrutech asi 130 sáhů (= asi 247 m; pozn. překl.) k východu směrem dovnitř hory. Půda v ní se vlnovitě zvyšuje a snižuje. Tu a tam z ní vyčnívají kusy skály. Stěny jsou na některých místech proudícími vodami vymlety v ozdobné výklenky a na stropě hrozí mohutným kusům skály zřícení. Světla se kmitají v perlách vody, prosakující občas skromně po stěnách dolů, která se hromadí v malých nádržkách v jeskyni. Mimo letní období je na stropě vidět, jak se vznášejí netopýři v zimním spánku, zavěšení za nohy. Podlahu jeskyně pokrývají četné valouny droby, křemene a pazourku. Občas leží velmi řídce a vedle nich vyčnívají ze dna vápencové balvany; občas velmi hustě, a na konci vytvářejí stranou vpravo pevnou lavici výšky několika stop. - Dalšímu postupu vpřed zde brání nádržka s nejčistší vodou, skály zde klesají až na několik málo stop nad vodní hladinu, a tak je možno se tedy dostat ještě o malou vzdálenost dopředu jedině se člunem, v němž je nutno sedět sehnutě. To se stalo poprvé před 5 léty, na podnět a na slavnosti pana hraběte Františka Huga Salma, ve společnosti jeho a nynějšího zahradníka univerzitní botanické zahrady ve Vídni, pana Schotta, jsem se já plavil po tomto malém podzemním jezírku. Má sice jen několik sáhů v průměru a do hloubky, ale nedá se projet bez nebezpečí malému kymácejícímu se plavidlu, které se jen samotné musí prodírat nízkou rozsedlinou skály, která jej přikrývá jako záclona, poněvadž při převrácení by měla záchrana vlastní obtíže, kvůli místu. Je kolem dokola překryto uzavřenou vápencovou klenbou. Za svitu pochodně se lodník vyjímá slavnostně jako Cháron, když jej vidíme zvenčí sehnutého plavit se rozsedlinou. Rána, zde vystřelená z pušky, burácí dlouho jako hrom nad vodou v jeskyni. - Malá, dřevěná lavička zve k odpočinku a nápis na stěně zvěčňuje návštěvu pána zdejšího kraje, nynějšího knížete Aloise z Lichtenštejna, v této jeskyni. Při této příležitosti byla uspořádáním knížecího architekta pana von Rudzinského, osvětlena 600 lampami, cesta v ní pokud možno očištěna od kamenů a přes vodní nádržky byly zhotoveny malé můstky. - Tyto úpravy cesty přijdou ještě každému, kdo tuto jeskyni navštíví, vhod. Také místa, kde byly upevněny lampy, najdeme ještě dnes označena čísly, takže je tedy opětovné osvětlení velice ulehčeno. – | ||||||
Diskuse "Ch. K. André - popis Býčí skály z roku 1804"
|
Návštěvy : [209352], dnes 139 | Strana 13 | | Data Diskuse | © Copyright |